Tibetská specialita – knedlík momo
Když se setkám s někým z daleké země, jsem zvědavá, jak se tam jí a hned pátrám po receptu. Ješi pochází z Tibetu, ze země položené tak vysoko, že se tam téměř nedá kopat a tedy ani nic moc pěstovat. Možná proto je hlavní složkou potravy maso – a to dokonce i v knedlících.
Ješi vyrostl na vesnici, kde každý hospodaří, má vlastní krávy i pole a snaží se, aby měl co jíst. Prozradil nám, že název typického jídla zní momo.
„Momo je tibetský knedlík, jeho příprava má dvě části. Nejdřív se z mouky a vody udělá těsto jako na chleba nebo placky, v poměru asi čtyři díly mouky na díl vody. Potom se nachystá náplň z masa – nakrájíme maso na velmi malé kousky, nebo ho pomeleme, smícháme s nakrájenou cibulí na kostičky a ochutíme – sůl a nějaké koření, třeba chilli.“
„Maso obalíme těstem, zarolujeme v rukou, vytvoříme koule nebo válečky, co nám půjde a jednoduše uvaříme. Ale pozor, ne ve vodě, vaříme v páře,“ upozorňuje Ješi.
Trvá to asi 15 – 20 minut podle toho, jak jsou knedlíky velké.
Tradičně se do knedlíků momo používalo mleté maso – vepřové, kuřecí i kozí. Dnes, kdy i v Tibetu stojí spousty čínských supermarketů a ke koupi je dostupná zelenina, míchá se maso nejen s cibulí, ale i s pórkem, řapíkatým celerem, a ochutit se dají i pepřem, sójovou omáčkou nebo vším. Knedlík se vám nejlépe povede rolováním v dlaních, podobně, jako když vyrábíme naše ovocné knedlíky. Jen to těsto je mnohem jednodušší.
Nejnovější recepty
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
