Lukáš Procházka: Plastická chirurgie není všemocná. Není řezu bez jizvy

„Plastická chirurgie je neuvěřitelně tvůrčí obor. Člověk se musí umět rozhodnout, musí umět pracovat s lidským tělem, s tkáněmi. Ortopedie má mantinely, to plastická chirurgie jich tolik nemá. Plastický chirurg se rozhoduje, jak operaci provede. Co plastický chirurg, to mnohdy názor na určitou problematiku,“ vysvětluje Lukáš Procházka.

Mladá kůže se hojí hůře než stará

Na práci plastického chirurga má vliv spousta věcí. Velikost defektu, který chirurg operuje. Hraje roli kvalita kůže. Čím mladší pacient, tím mladší kůže, tím hůře se hojí. „Mladá kůže obsahuje hodně kolagenních vláken a ty nám dělají nepěkné jizvy, starší kůže jich má minimum a tam jsou jizvičky krásné a hojí se to moc pěkně. To je paradox plastické chirurgie.“

Plastický chirurg musí vzít v úvahu, zda je pacient nemocný nebo zdravý. Klade si otázku, jestli řešit defekt s horším kosmetickým výsledkem, ale kratší hospitalizací. „Pro to všechno musí mít plastický chirurg cit,“ myslí si Lukáš Procházka.

Plastický chirurg musí být také dobrý psycholog. V jihlavské nemocnici plastičtí chirurgové pomáhají ženám po ablaci prsu. „Tam musí mít lékař obrovské pochopení pro onemocnění. Karcinomů prsů přibývá, těch rekonstrukcí prsů přibývá.“

Obrázky některých celebrit mě pobaví

„Plastická chirurgie je hodně mediálně provařovaná. Nad některými fotografiemi se pobavím. Některé slavné dámy už se nestydí, že byly u plastického chirurga. Je to hodně módní. Pacientky dost často přijdou s fotografií, že chtějí mít taková prsa. Vysvětlím, kde máme mantinely, kde máme limity. Zkusíme se domluvit na řešení, co lze a co nelze,“ vysvětluje Lukáš Procházka, plastický chirurg jihlavské nemocnice.

Podle mladého chirurga není tento obor všemocný. „Není řez bez jizvy. Veřejnost si myslí, že plastický chirurg operuje bez jizvy. I plastický chirurg má své mantinely. Když pacientka přijde s nereálným požadavkem na zvětšení prsu, tak to někdy není technicky možné. Prsa, která na sobě pacientka nosí, to je vizitka plastického chirurga,“ upozorňuje Lukáš Procházka.

„Pokud vím, že se to do budoucna líbit nebude, a že dělám něco, s čím do budoucna nebudu spokojen, pacientku odmítám. Hraje v tom přístup plastických chirurgů a také lidské tělo. Mnohdy se hojí naprosto nepředvídatelně, i to kazí výsledek operace.“

Dalším úskalím je přístup některých chirurgů. „Pokud se pacientka nechá operovat na klinice v dalekém městě a bude mít nějaký problém, plastického chirurga už nemusí najít, to má také vliv na výsledek. Je potřeba mít svého plastického chirurga blízko,“ myslí si Lukáš Procházka.

Lukáš Procházka se učil operovat v brněnské Fakultní nemocnici u svaté Anny. Měl možnost být v týmu, který 24 hodin přišíval pacientovi 8 prstů na rukou. „To byl nešťastník, který ruce strčil do štípačky. A zbyly mu jen palce. To je nesmírně náročný výkon. Ten pacient je 24 hodin v narkóze. Operatér vydrží operovat 8 hodin. Když se střídáte, přijdete k operačnímu poli, kde máte rozoperováno a nevíte, co už je hotovo. Většinou se došije prst, který je načatý a pak se začne ten další,“ popisuje Lukáš Procházka.

MUDr. Lukáš Procházka by chtěl v jihlavské nemocnici vybudovat plnohodnotnou plastickou a rekonstrukční chirurgii, která zatím na Vysočině chybí.