Memento: Ta totalita! Tak se jmenuje slavnost k 25.výročí sametové revoluce v Jihlavě

„Já sama se těším na společnou modlitbu duchovních za popravené v politických procesech 50. let v Jihlavě. Není to mše, je to duchovní zastavení. Zapálíme za ně svíčky, bude to taková připomínka, že to všechno bylo a že už bude jen dobře,“ říká s nadějí v hlase Marie Bohuňovská.

V rámci oslav výročí sametové revoluce se Marie Bohuňovská vydá po stopách osudu sochaře J. Šlezingera. „Tuhle akci pořádá několikrát ročně paní profesorka Taláčková z jihlavského gymnázia. Já zájemce provedu hřbitovem, popovídáme o Šlezingerovi, o popravených, o Němcích, kteří zemřeli při odsunu. Také je tam nově hrob zabitých u Budínky,“popisuje téma putování po Ústředním hřbitově jeho průvodkyně.

Jihlava byla poslední město, kde byla v roce 1948 postavena socha TGM

Se zájemci se Marie Bohuňovská také zastaví u Dělnického domu, kde probíhaly politické procesy, kousek odtud je vila, kde Jaroslav Šlezinger žil. Dnes je tam pamětní deska. „A celou vycházku zakončíme v kostele v ulici Matky Boží, kde je dobře skryt svatý Václav a skončíme u sochy TGM.“

Jaroslav Šlezinger je srdeční záležitost paní Bohuňovské, napsala o něm knihu Zaváté šlépěje. Sochař byl obětí dvou totalitních režimů. „Byl zavřený se svými studenty brněnské akademie výtvarných umění v Sachsenhausenu. I tam modeloval, vytvářel z chleba sochy. Udělal tam návrh na Zaváté šlépěje, které později tady v Jihlavě právě na Ústředním hřbitově instaloval.“

Společně se pokloní u hrobů Veselého, Roda a Tučka

Po skončení války, v roce 1948 Jaroslav Šlezinger pořádal sbírku na sochu Tomáše Garrigua Masaryka, byl přesvědčen o tom, že symbol demokracie by měl v Jihlavě být. „Jihlava byla snad poslední místo, kde Masaryka postavili. Ostatní města se ho zbavovala nebo už objednané Masaryky neodebírali. Za Šlezingerem stálo hodně lidí, a proto byla v září 1948 socha instalovaná. To byla asi poslední věc, která ho stála svobodu,“ ve zkratce líčí život sochaře Jaroslava Šlezingera paní Bohuňovská.

Jednou ze zastávek, které na vycházce po stopách osudu sochaře J.Šlezingra, budou hroby Karla Veselého, Jana Tučka a Františka Roda. „Tam, co je dnes vysoká škola v Jihlavě, tam bylo vězení a také popraviště. Oni tam byli popraveni oběšením a k jejich štěstí také byli pohřbeni. Vím, že to zní zvláštně, ale opravdu měli štěstí, že je pohřbili.“

Bohužel dodnes nikdo neví, kdo je kdo

Dva dny po popravě byli Karel Veselý, Jan Tuček a František Rod zakopáni u zdi hřbitova v neoznačených dřevěných rakvích. „Bylo to za velké účasti StB, dokonce se tam pak nesmělo vůbec chodit. Ani maminka pana Tučka tam nesměla zapálit svíčku a květiny, ale byla vytrvalá, nakonec jí to dovolili. Až když odešla, tak kytky vyhodili a svíčku sfoukli,“ vypráví Marie Bohuňovská.

Takto neoznačené hroby popravených politických vězňů tam byly až do 70. let minulého století, kdy se Ústřední hřbitov předělával. „Tehdy rodinám nabídli, aby exhumované ostatky pohřbili, ale problém byl v tom, že nikdo nevěděl, kdo je kdo.“

Klíče jsou další plán Spolku navrácení sochy TGM do Jihlavy

Součástí Memento: ta totalita! bude také výstava s názvem „Zkouška odvahy“, která připomíná příběhy nezletilých politických vězňů padesátých let. A zároveň také představení dalšího plánu Spolku navrácení sochy TGM do Jihlavy. „Socha, která by takto významné výročí připomněla. Sochař Radomír Dvořák vytvořil její model v podobě klíčů, které byly symbolem listopadových dní v roce 1989,“ uzavírá člena Spolku Marie Bohuňovská.