Jedna rána může stát i pět tisíc

Od roku 89 už pak mohl svého koníčka dělat oficiálně, ale předtím musel složit zkoušku, což nebylo snadné. „Pyrotechnik musí skládat zkoušky, kde je hodně chemie. Já už jsem ji skládal ve 45 letech, dlouho jsem byl ze školy, takže mi to moc nešlo. Byla tam i elektrika, samozřejmě zdravověda a museli jsme předvést, že umíme něco odpálit. Kromě průkazu odpalovače ohňostrojů mám doma ještě koncesi na ohňostrojné práce,“ říká Jan Vodáček.

Na konci ohňostroje mají třískat bubny

U velkého ohňostroje je potřeba mít představu, jaké v něm budou efekty a jak bude gradovat. „Jak efekt vypadá, to vidím z cédéčka, které firmy s pyrotechnikou natočí a rozesílají, takže předem nějakou představu mám. Jaké tam byly chyby, to ale vidím až zpětně, když mi můj ohňostroj kameraman natočí,“ popisuje pyrotechnik. Efektů je nespočet druhů a stále se vyvíjejí, takže je v nich velký výběr.

Jak ohňostroj nakonec dopadne, záleží na financích, na efektech, které si zákazník přeje, ale také na hudbě. Jan Vodáček nejraději pracuje s rychlejší hudbou, na kterou se lépe střílí: „Mám asi dvacet svých různých doprovodů a na tu už umím ohňostroj vyrobit. Letos jsme si pro žďárský novoroční ohňostroj vybrali hudbu od Johanna Sebastiana Bacha, to snad můžu prozradit. Můj kolega zvukař mi ve studiu tu hudbu krásně ustřihne – od pomalého začátku až po finále, kde třískají bubny, takže graduje hudba i efekty,“ pochvaluje si. Odpaluje se rádiem, synchronizace proběhne na začátku: „Pustí se hudba z cédéčka a já pak jedu podle stopek a přesně vím, kdy mám co spustit.“

Přehlídky jsou pro ohňostrůjce přínosem

Velké soutěže a přehlídky, jako je například Ignis Brunensis, ty už jsou podle Jana Vodáčka v úplně jiné kategorii ohňostrojů. „Tam je vidět, jaká pyrotechnika existuje ve světě, ale ta je dostupná jen pro města, jako jsou Praha nebo Brno, tam stojí jedna rána klidně i pět tisíc. Z návštěvy takových ohňostrojů ale máme aspoň inspiraci,“ svěřuje se Jan Vodáček, který se do Brna rád jezdí podívat.
Pro prodejce pyrotechniky existují spíše ukázky pořádané firmami, které se zabývají dovozem a výrobou pyrotechniky. Jan Vodáček popisuje, jak to na ukázkách chodí: „Každá firma střílí své jednotlivé efekty postupně, já si to u sebe ohodnotím od jedničky do desítky, a když mám nějaký efekt ohodnocený čtverkou, vidím, že to nic nedělalo, tak ten si nikdy neobjednám.“

Za úrazy si můžou lidé sami

Každý rok se na silvestra mnoho lidí zábavnou pyrotechnikou zraní. Podle Jana Vodáčka je problém v lidech, kteří ji používají, jak nemají: „Jednak si nepřečtou návod a další problémem je, že jsou hodně pod vlivem alkoholu. Každá pyrotechnika má svůj návod, a kdo se ho drží, tomu se nemůže nic stát. Mně se zatím nic nestalo, mám pořád deset prstů, už jsem to dvakrát počítal,“ směje se Jan Vodáček.

Má nějaké příklady toho, co lidé dělají špatně? „Třeba římská svíce. Každý desátý člověk ji zapálí a drží v ruce. Přitom v návodu je jasně napsáno, že ji má zapíchnout do lahve nebo do země. I kdyby ta pyrotechnika měla nějakou menší vadu, tak se tomu člověku nemůže nic stát. Nebo stomilimetrová koule se má vystřelovat z hmoždíře, který u toho je přiložen. Viděl jsem otce tří dětí, jak ji klidně házel z ruky deset metrů před sebe. Potom efekty místo aby vybuchovaly padesát metrů nad zemí, tak vybuchují mezi auty. Čtěte návod a dejte pozor na pyrotechniku!“ loučí se Jan Vodáček.