Psovod by měl vědět, co se pes může a nemůže naučit. Měl by znát základy jeho vrozeného chování

6. květen 2016

Psi, kteří jsou příliš malí a mají málo srsti, se pro záchranářský výcvik nehodí, stejně jako se pro záchranářskou práci nehodí psi velcí. Ti jsou méně obratní, méně temperamentní. „Ideální jsou psi mezi 15 a 30 kily, takový středně velký pes. Důležitá je chuť do práce, musí mít zájem za něco se předvádět. Ať už je jeho motivací jídlo nebo hračky, musí mít o práci zájem,“ vyprávěla v Dobrém dopoledni vedoucí Záchranné brigády kynologů Kraje Vysočina Irena Bartoňová.

Zároveň dodala, že nejpracovitější psí plemeno na světě je podle jejího názoru a také zkušenosti border kolie. „Pokud má pes předpoklady, psovod je zkušený, má možnosti a čas, ve čtyřech, v pěti letech by měl být pes na vrcholu svého výcviku. Je ale potřeba dodat, že my to děláme jako koníček, nejsme profesionálové, takže tomu věnujeme tolik času jako jiný člověk svému koníčku.“

Výcvik záchranářského psa je vlastně hra na schovávanou

Podle Ireny Bartoňové by se se psem mělo pracovat každý den. „Alespoň minimálně, udělat i jednoduchá cvičení. Záchranářský výcvik máme v naší záchranné brigádě organizován tak, že každý měsíc trávíme jeden celý víkend výcvikem na výcvikovém středisku u Pelhřimova. Zabýváme se jenom našimi psy, jezdíme cvičit do sutin, do lesa, v létě k vodě. V týdnu se scházíme v menších skupinkách a pracujeme dvě tři hodiny.“

Irena Bartoňová, výcvikář záchranářských psů

Záchranná brigáda kynologů Kraje Vysočina má k dispozici ruinu starého rozbořeného statku u Pelhřimova. „Většinou jsou to jen obvodové zdi, místy už je to jenom zbořeniště, tam se snažíme vytvářet nějaké úkryty. Odházíme cihly, vytvoříme nějaký prostor, zapevníme ho, aby nic na nikoho nespadlo, zase ho zakryjeme cihlami a materiálem tak, aby to nebylo zjistitelné okem a pes to mohl najít jenom čichem. Je to vlastně taková hra na schovávanou,“ přibližuje práci na výcviku záchranářských psů výcvikářka Irena Bartoňová.

Musíme psa jenom naučit to, abychom se s ním domluvila

„Pes to všechno umí sám od sebe, my ho musíme jenom naučit to, abychom se s ním domluvili. Když vyběhne do sutiny, on ucítí člověka sám od sebe, on ví, že člověk tam je. On ví, že támhle běžel druhý pes, že támle byl ráno zajíc. My se s ním jenom potřebujeme domluvit, aby nám sdělil, že pod cihlami cítí člověka,“ přibližuje schopnosti záchranářských psů Irena Bartoňová.

„Učíme mladé psy, aby štěkáním ohlásili, že někde sedí, dřepí hledaný člověk za stromem. Pak někoho schováme pod plachtu, opět pes jeho nález ohlásí štěkáním, potom pokračujeme člověkem v sutinách pod překližkou. Pes musí štěkat tak dlouho, než někdo přijde a zavaleného vyprostí. Pak by to měl zvládnout pod metry suti, nebo v nějakém sklepě, odkud vede malé okénko,“ vypráví Irena Bartoňová.

Pokud hledáme v terénu, je ideální mírný až střední vít

Jestli pes hledanou osobu najde, ovlivňuje spoustu faktorů. „Záleží na čichových schopnostech daného psa. Na teplotě, na vlhkosti vzduchu, proudění vzduchu. Příznivější je nižší teplota, vyšší vlhkost vzduchu. Pokud hledáme v terénu, je ideální mírný až střední vít. Při bezvětří je to mnohem těžší. Proto je důležitý člověk jako mozek. Když nastupuju do terénu, musím zjistit, kam fouká vítr a podle toho psa pošlu.“

Záchranářský pes

A ještě jedna rada zkušené výcvikářky záchranných psů. „Jakýkoli psovod by se měl naučit etologii psa, základy jeho vrozeného chování, schopností, co se pes může a nemůže naučit, aby neměl iluze o tom, co po psovi může chtít, což mnohdy chybí.“

autor: Tamara Pecková
Spustit audio