Poslání canisterapie je přinést pacientovi radost, říká terapeutka Petra Humlerová
O canisterapii Petra Humlerová přemýšlela dlouho. „Je potřeba vybrat pořádného pejska, u prvního se v sedmi měsících objevila epilepsie. Musela jsem hledat plemeno, které bude poddajné, nechá se rádo hladit, bude mazlivé, lhostejné, prodejné a došla jsem k retrívrům. Jenže klasický zlatý byl na mě moc veliký, našla jsem tohoto tollera, jak se jim lidově říká. Má strašně dlouhý název: Nova Scotia Duck Tolling Retriever,“ vyprávěla o svém psím parťákovi Scotym v Dobrém dopoledni. Oba můžete potkat na chodbách jihlavské nemocnice.
„Scoty mi vyhovuje povahou a taky tím, jak vypadá. A hlavně, je chlupatej. Já prostě potřebuju chlupatýho pejska, abych se mohla pomazlit, zabořit ty ruce do těch chlupů a pořádně se podlachňat,“ směje se Petra Humlerová. „Vidím ty babičky, jak zaboří prsty do jeho krku a on drží a jen přivírá oči a taky si to užívá.“
Canisterapie je o kontaktu
Scoty vydrží pracovat asi hodinu. „Přináší radost, to je jeho hlavní práce. My přijdeme na oddělení a sestřičky už hlásí, že pacienti se po nás ptají a těší se, že za nimi přijdeme. Canisterapie je o kontaktu, ať je to o hlazení, ať je to o házení balónkem, když děláme ergoterapii, o krmení pamlsky, podle toho vypadá, je takový těžkotonážnější. Je to o olizování bolavých míst, která si Scoty sám nachází, má na to další smysl. Polohování, kdy pacient leží na boku nebo na zádech a psa k němu zády přitiskneme, pak předává teplo, rozehřívá ho,“ popisuje Petra Humlerová.
Když vybrala vhodné plemeno, volala chovatelce s tím, že by ráda, aby jí vybrala povahově vhodné štěně. „Chtěla jsem, aby mohl dělat canisterapii a taky agility, což je rozdílné. Na agility musí být akčnější a do té postele musí být umírněnější. Je dost rozpolcená osobnost. Musím říct, že se to chovatelce opravdu povedlo. Začali jsme hned socializací, aby se nebál, nebyl lekavej. Musí odolat všemu, nesmí vyjet po psovi, po člověkovi už vůbec,“ vypočítává Scotyho vlastnosti Petra Humlerová.
Scoty má V.I.P. pacienty
Když věděla, že pes je věkově zralý, začala hledat informace na internetu. „Kontaktovala jsem Pomocné tlapky a udělali jsme zkoušky. Ty musíme po roce opakovat. Scoty plnil dvanáct úkolů, které simulují nemocniční prostředí,“ vypráví šéfová canisterapeutického týmu.
Petra se Scotym může za každým pacientem. „Nesmí mít alergii na srst, nesmí mít operační ránu, nesmí mít infekční onemocnění a vyhýbáme se oddělením, jako jsou JIP nebo ARO, tam je těch hadiček moc, tam by mohl uškodit. Má dlouhý ocas, ty tlapky taky nějakou sílu mají,“ vysvětluje Petra Humlerová.
I canisterapeutický tým prý má V.I.P pacienty. „Máme oblíbenou paní, která leží na jednotce paliativní péče. Za ní už chodíme rok, přijdeme na oddělení, pouštím ho z vodítka, rozhlídne se a vyráží na pokoj číslo 8. Skáče do postele sám, tu paní miluje. Paní je v kómatu, já to těžko můžu posoudit, ale sestřičky říkají, že tam posun je, že se paní zklidnila, trošku jsme jí povolili ruce,“ usmívá se Petra Humlerová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
