Jiří Grégr cínového vojáčka vyrábí týdny, proto špatně snáší, když si s ním děti hrají
Cínoví vojáčci z dílny velkobítešského Jiřího Grégra jsou v podstatě umělecké dílo. Jednoho totiž tvoří týdny. Nejdřív hledá inspiraci, pak kreslí skicu, pak vezme drátek, ze kterého vojáčka vytvaruje, na takovou kostru nanese pryskyřici, začíná s modelací, následuje výroba formy a teprve potom přijde na řadu odlévání z cínu. „Jsou to týdny, ale rozhodně u toho nesedím v kuse, mám rozdělaných víc věcí, tak to berte jenom tak orientačně,“ vysvětloval v Dobrém dopoledni Tamary Peckové.
Cínové vojáčky vyrábí už čtvrt století. Při tisícovce ročně se dostáváme na úctyhodných pětadvacet tisíc kousků. A kdo si cínové zboží kupuje nejčastěji? „Většinou jsou to sběratelé. Naše filosofie je, že naše výrobky jsou určeny pro sběratelské účely, ale co si budeme povídat, spousta dětí si s tím hraje, předvádí si s nimi různé bitvy a určitě se vyřádí. Pak je to občas s pláčem, když se něco ulomí. Kdybych to někdy viděl v praxi, zakryju si oči, budu utíkat, protože by to pro mě bylo skoro jako svatokrádež,“ přiznává Jiří Grégr.
Nejdřív didaktická pomůcka, až potom hračka
Původně cínoví vojáčci nesloužili jako hračka, byli didaktická pomůcka. „Sloužili k přehrávání bitev, k vyučování bitevní strategie, ta hračka byla až na druhém místě,“ upřesňuje Jiří Grégr a dodává, že někdy byli vojáčci vyráběni ze stříbra. A jaké materiály se při výrobě cínových figurek používají v dnešní době?
„Je to práce podobná sochařině, používají se dvousložková pryskyřice, ze které se vytvoří předloha figurky, pak musíme udělat formu, tu vyrábíme z dvousložkových kaučuků, je to velice pružné a umožňuje mi to, abych z formy vyndal i velmi detailně propracované a složité figurky, což by jinak nešlo. Teď přijde na řadu ten cín, přesněji řečeno cínová slitina. V té je i olovo, antimon, stopové prvky železa a mědi a další prvky,“ vysvětluje Jiří Grégr postup výroby cínových figurek.
Slitinu si nechává míchat na míru v kovohutích v Příbrami, ročně odebere asi sto až sto padesát kilogramů.
Můžete udělat krásnou věc, ale když nebude mít ducha, bude to poznat
Na výrobě vojáčků je podle Jiřího Grégra nejnáročnější nesklouznout do rutiny. „Já čerpám z historických pramenů a materiálů, ale pořád se snažím dát tomu život, aby to mělo nějaký děj. Můžete udělat krásnou věc, ale když to nebude mít ducha, tak si myslím, že to bude poznat,“ krčí rameny Jiří Grégr a dodává, že figurky z horšího životního období nejsou tak zajímavé jako ty, které vytvářel, když byl na vrcholu tvůrčích sil.
Nejradši má období napoleonských válek. „Je to tím, že se téměř dotýkáme místa, kde proběhla jedna z nejznámějších bitev z Napoleonovy éry, u Slavkova. Bylo by divné, kdybych k tomuto údobí netíhnul,“ usmívá se Jiří Grégr.
Dioráma bitvy u Slavkova vyráběl tři roky
Průřez tvorbou Jiřího Grégra bude k vidění na výstavě od 1. dubna v Regionálním muzeu ve Žďáře nad Sázavou a jejím zlatým hřebíčkem bude dioráma bitvy u Slavkova. „Ono se nám to postupně rozrůstalo, nakonec jsme to dělali tři roky čistého času. Obnáší to hodně hledání v historických pramenech, chtěli jsme, aby to bylo co nejvíc historicky věrné, a to stojí hodně času, než člověk začne s nějakou modelací,“ zve na výstavu Kouzlo cínových vojáčků Jiří Grégr.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
