Jsem alchymista. I z prostičkého materiálu umím udělat luxus a to je velký dar, říká Blanka Matragi

15. květen 2017

Šeříky inspirovaly módní návrhářku a výtvarnici Blanku Matragi při tvorbě její poslední kolekce. Tu před pár dny přivezla do Prahy. „Je jaro, na sociálních sítích na mě vykukovaly fotografie rozkvetlých šeříků, nechala jsem se inspirovat. Říkala jsem si, ještě než odkvetou, musím stihnout malou kolekci,“ vyprávěla světelská rodačka v Dobrém dopoledni Tamary Peckové.

„Nejdřív jsem ušila šaty sobě, byla jsem pozvána na zahájení bejrútského Fashion weeku. Model měl obrovský úspěch, všichni na mě skočili. Já totiž moc tyhle světlé barvy, béžovou, lila, růžovou, nenosím. Honem, honem jsem je zreprodukovala na látky a vznikla tahle kolekce.“

V Praze na mě čekalo obrovské překvapení. Metrová kytice šeříků

V Bejrútu šeříky nerostou. „Tam teď rostou buganvílie, taky to všechno kvete a voní, ale úplně jinak, je to úplně jiná atmosféra. Zrovna dnes jsem říkala svému muži, jak je krásné, že můžu prožívat dva životy. Na středním východě, v Perském zálivu, kam létám každý měsíc a pak tady, kam létám co dva měsíce. Je to úžasné, srovnávat. Všude jsou jiné vibrace,“ usmívá se Blanka Matragi.

Do Prahy přiletěla v sobotu, krátce po příletu se ve svém butiku pustila do aranžování své poslední šeříkové kolekce Lilac. „Přišla za mnou děvčata, že mám dole překvapení a tam na mě čekal kamarád, měl obrovskou metrovou kytici šeříků, kterou mi dal do náruče. Úžasné překvapení, hned jsme ji naaranžovali do výlohy, no bomba,“ usmívá se Blanka Matragi.

Z kanafasu jsem ušila kolekci, která se prodávala v Tuzexu

Vyrostla na Vysočině, pochází z prostých poměrů. „Rodiče nás naučili ryby lovit, kdybych to tak řekla. Ne je jíst, ale ulovit je a uvařit je. Byla jsem vychovaná mít úctu k věcem, nevyhazovat je. Stejné to je i s mými šaty. Když už je navrhnu a ušiji, všechny šaty mají můj podpis. Lidé si je také nechávají, také mi to tak říkají,“ vypráví Blanka Matragi.

V Dobrém dopoledni Blanka Matragi vzpomínala na doby, kdy začínala. „Tehdy nic nebylo, ale právě to mě naučilo improvizovat. To je taková škola do života. Na vysoké jsem dostala na klauzurní práci téma: povýšit kanafas. Dnes už mladí lidé ani nevědí, že se z téhle látky šilo povlečení. Je luxusní, je nádherná. Já jsem alchymista, myslím, že z každého prostičkého materiálu umím udělat luxus a to je velký dar. Kanafas jsem doplnila úplety z Jitexu Písek a z Kohinooru jsem si vybrala široké plastikové zipy a ušila jsem kolekci, která se prodávala v Tuzexu,“ směje se při vzpomínce Blanka Matragi.

Pane Gott, vyndejte váš handkerchief a já z něj udělám, jak říkáte vy luxus a nádheru

Když je Blanka Matragi v Praze, najde si čas na provázení na stálé výstavě své tvorby v Obecním domě. Nedávno provázela Karla Gotta s rodinou. „Pan Gott koukal do bočních vitrín a povídá: to se vám to šije, to je nádhera, to jsou materiály. A já na to: pane Gott, vyndejte váš handkerchief, protože on je elegán, a já z toho handkerchiefu udělám to, co vy říkáte luxus a nádhera. Já ho vyšiju, já ho vytvaruju a já z něj udělám něco, povýším ho o chtění. O tom to je, dnes doba cení jenom kreativitu,” vypráví o setkání s Karlem Gottem Blanka Matragi.

Princezny mi říkají, že se jim líbí moje bezprostřednost

Světelská rodačka si v Dobrém dopoledni posteskla, že všechny rozhovory začínají arabskými princeznami. „To jsou všechno ženy, které jsou všechny jako my. Mě to vždycky rozčílí. Nedávno jsme měli skupinu turistů v Libanonu, byli jsme na obědě a jedna paní povídala, no my jsme takový vesnický. Mě to hrozně naštve: já jsem taky z vesnice a nikdy bych to nepovažovala za nedostatek. Je to vše o komunikaci. Princezny jsou dcery mocných lidí, vždy mi říkají, že se jim líbí moje bezprostřednost. Nedávno jsme si povídaly o tom, že si dávám dvě lžičky jablečného moštu na noc. Bavíme se o prostých věcech,“ vypráví Blanka Matragi.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio