A netrpí vaše tělo při triatlonu? Netrpí, už má odtrpěno, je zvyklé!

„Taky nám pak víc chutná,“ smáli se oba. „Teď je hlavní tréninkové období, musíme najíždět, závodit začínáme, když to střelím od oka, v květnu a závodit budeme až do září. V říjnu už budu spokojeně nabírat kila. Liší se to tak desítkou. Teď jsem zhruba uprostřed, protože jsem snažil před Isramanem v Eliatu něco shodit,“ vyprávěl Petr Mejzlík o své váze.

Čtyři hodiny tréninku a mezi tím nic nejím, ale to je dobře, to pak jdou kila dolů, v tom je ten fígl

Tomáš Bednář přiznal, že přibere vždycky o Vánocích. „Ale jak sednu na kolo, tak to jde docela rychle dolů. On pak člověk ani nemá čas tolik jíst,“ vysvětluje rychlý váhový úbytek před závodní sezonou Tomáš. „Přes zimu se na kole jezdí tak hodinu a půl ve sklepě. Já jsem dnes přijel z Třebíče do Jihlavy na kole. Dvě hodiny jedna cesta, pak zpátky, to jsou čtyři hodiny tréninku a mezi tím nic nejím. Ale to je dobře, to pak jdou kila dolů, v tom je ten fígl,“ líčí Petr Mejzlík. A netrpí pak tělo? „Netrpí, to už má odtrpěno, je zvyklé,“ mávne rukou Petr Mejzlík.

Oba zažili na závodech i nepříjemné chvíle. Tomáš Bednář považuje za nejhorší zážitek triatlon v Malajsii v roce 2008. „To mě v moři požahaly medúzy, trochu jsem natekl, stalo se to před závodem, čtyři dny jsem odpočíval, abych splasknul. Doktoři dovolili start, já jsem samozřejmě startovat chtěl, protože to bylo hodně daleko. Dali mi léky, závod jsem odstartoval, plavání bylo dobrý, kolo do stého kilometru taky, na posledních osmdesát kilometrů jsem musel nohu z tretry vyndat, protože natekla tak, že se do ní nevešla,“ vzpomíná na nejkrutější triatlonový závod Tomáš Bednář.

Maraton uběhl v rozvázané botě, v cíli byl dvanáctý

Při běžecké části triatlonového závodu se nemohl vejít do boty. „Napadlo mě si vyndat tkaničky, roztáhnout to a po patě to vydupat. Byl to závod světového poháru, doběhl jsem kolem dvanáctého místa, ještě se to povedlo, i když bylo okolo čtyřiceti stupňů,“ vypráví Tomáš Bednář. Petr Mejzlík se s medúzami při závodech také setkal. „Těch medúz je několik druhů, tohle byly nějaké červené potvory. Během plavání mě asi čtyřikrát žahly přes obličej. Dopadlo to tak, že mě chtěli odvézt do nemocnice, to jsem nechtěl. Závod na kole jsem vzdal, to byla teplota, svědění celého těla. Až po dvanácti hodinách odeznělo brnění v prstech,“ popisoval zkušenosti s medúzami Petr Mejzlík.

Nejtěžší je vše zkombinovat s rodinou, prací, aby všichni byli spokojení

Tomáš Bednář přiznal, že nejtěžší na triatlonu je logistika. „Ani ne tak zorganizovat přihlášky, ale aby to člověk zvládl zkombinovat s rodinou, prací, aby všichni byli spokojení,“ krčí rameny triatlonista, který zvládne týdně trénovat i dvacet hodin.

I když je tenhle sport velká a časově náročná dřina, neměnili by. „Procestujeme krásná místa. My si vlastně závody vybíráme podle destinací, kde se závodí. A ještě, když se podaří a jede s námi rodina, je to opravdu moc pěkné,“ shodují se Petr Mejzlík a Tomáš Bednář.

Další závod mají vysočinští triatlonisté naplánovaný na 26. března, své síly se vypraví poměřit do Portugalska.