Ani když jsem se najedl na jaře a pak až na podzim, nikdy jsem nevážil 55 kilogramů

21. listopad 2014

Měl ideální pozici, vše měl pod kontrolou, jel podle žokejů, kterým důvěřoval. Znal koně, měl z něj dobrý pocit, báječně skočil tři skoky. „Koně jsem přivedl v klidu naproti Taxisu, kde neměl kolizi, krásně na to viděl. A vyřešil skok trošku špatně pro mě. Udělal plochý skok, jen natáhl nohy, víc už jsme nestihli,“ vzpomínal na letošní ročník Velké pardubické pracovní jezdec z dostihové stáje Pegas ve Zhoři Martin Liška.

Jak na nepříjemnou zkušenost vzpomíná? „Tuhle věc jsem vytěsnil, není co řešit. Kůň to udělal a já myslím, že příště Taxis skočí, je to dobrý skokan. Prostě udělal chybu a dost možná to příští rok zvládne. Víc není co řešit,“ konstatuje Martin Liška.

Smrt koně je tragédie pro stáj i pro jezdce

Amaragon, na kterém Martin Liška na Taxisově příkopu neuspěl, dopadl dobře. Další koník, který na Taxisu upadl, Zulejka, musela být utracena. „Je to tragédie pro tu stáj, je to tragédie pro jezdce, to si celý život nese. Někdy si jezdec smrt koně dává za vinu. Někdy to je i jeho vina, to se musí na férovku říct. V 90% kůň reaguje dobře a pak ho rozhodí třeba stres a dopadne to takhle nešťastně,“ přemýšlí zatím jezdec Martin Liška.

V jezdeckém sedle byl od roku 1993, nejdříve jako rovinář. Ale pak vyrostl a přešel z rovinových závodů na překážky. „Nejmenší váha jezdce v rovinovém závodě je maximálně 55 kilogramů. 181 centimetrů nemůže mít 55 kilo. Nebo já teda nevím, jak bych to udělal, i když jsem to zkoušel. To se najíte na jaře a pak to zkusíte na podzim, ale hůř se vám pak funguje,“ směje se Martin Liška.

Taxisův příkop rozhodně není strašák pro jezdce

Taxisův příkop rozhodně strašák pro jezdce. „Byl delší, byla tam větší hrana. Ale hlavně, dnes na něj jdou mnohem lepší koně než dřív. Úroveň koní šla za dvacet let neuvěřitelně dopředu. Fenomenální Železník, který vyhrál Velkou pardubickou čtyřikrát, v Itálii nebyl schopen udržet s koňmi krok, úplně propadl, doběhl poslední a byla to velká ostuda. Dnes koně z českých stájí vyhrávají velké dostihy v Itálii, ve Francii.“

Dostihy s lepšími koňmi se v dnešní době jezdí jinak, poctivěji. „Dřív se jel šestikilometrový závod pomaleji, a vyrazilo se na poslední kilometr, takže vyhrál línější kůň. Dnes to je opravdu jiné.“

Dick Francis udělal českému dostihovému sportu hodně neplechy

Žokej v Čechách musí mít 50 vítězství, Martinovi ještě 16 chybí, zatím je to jezdec. V Anglii je žokej každý, kdo sedne na koně. „Za to vděčíme Dicku Francisovi, ten nám nadělal hodně nepříjemných věcí. Třeba jak lidi ze stájí ubližují koníkům, aby kůň neutíkal a pak zase utíkal a to si přečtou laici a pak mají pocit, že to tady děláme taky. Jenže když tady je cena vítězi 15 tisíc a sázkový obrat 10 tisíc, tak mi asi nikdo nedá 100 tisíc korun, abych prohrál,“ vysvětluje Martin Liška.

Orphee des Blins je výjimečná, rád jsem s ní pracoval, ale jsem rád, že to skončilo

Martin Liška byl tréninkovým partnerem trojnásobné vítězky Velké pardubické, klisny Orphee des Blins. „Budu na ni vzpomínat velice rád, na druhou stranu ona mi to nedávala zadarmo. Jsem rád, že jsem to zažil, ale na druhou stranu jsem rád, že to skončilo.“

Podle Martina Lišky nebyla Orphee des Blins moc příjemný kůň na ježdění. „To bylo opravdu vydřené. Většinou bývá, že koně jsou aktivní na začátku tréninku. Ona měla začátek klidný, a čím víc práce přibývalo, tím víc ona rostla. Ona měla energie na rozdávání. Já myslím, že by se klidně uštvala, klidně by běžela Velkou pardubickou každý den, tolik energie měla.“

Orphee des Blins je výjimečný kůň, ale Martin Liška jí vítězství rozhodně nepřál. „Přál jsem to sobě, to dá přeci rozum. Přál jsem to sobě, a kdybych upadl, tak Orphee.“

autor: Tamara Pecková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.