Ani po pětasedmdesáti letech neumíme ocenit čin výsadkářů Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka

15. červen 2017

Ročně se do rodného domu Jana Kubiše v Dolních Vilémovicích podívá asi dvanáct set lidí. „Nejexotičtější návštěvník byl z Tokia, toho si pamatuji velmi dobře, bylo mu asi třicet a do České republiky se cíleně přijel podívat do Prahy a k nám do Dolních Vilémovic. Na rodný dům Jana Kubiše. Zajímal se o druhou světovou válku a osud Jana Kubiše ho asi zaujal nejvíc,“ vyprávěla v Dobrém dopoledni starostka obce Jitka Boučková.

Zrekonstruovaný rodný dům v Dolních Vilémovicích oficiálně otevřeli v roce 2013, další důležité datum pro muzeum Jana Kubiše bylo 24. října 2015. „To bylo datum, kdy jsme otevírali novou stálou expozici Vojenského historického ústavu Praha, která je v rodném domku Jana Kubiše,“ vysvětluje Jitka Boučková.

Rodný dům Jana Kubiše funguje na zazvonění

Muzeum je otevřeno každý den kromě pondělí. „Funguje na zazvonění. Musíte zazvonit na vedlejší dům číslo popisné 17, bydlí tam pan František Sýkora, on je správce. Pokud si zazvoníte, pan Sýkora velmi ochotně přiběhne otevřít. Kromě pondělí, protože pan Sýkora je taky jenom člověk a potřebuje si zajít nakoupit, k lékaři, k holiči a podobně,“ upozorňuje Jitka Boučková.

Pokud nemůže pan Sýkora, ochotně v roli průvodkyně zaskočí paní starostka. „Já mám nejradši školní výpravy. Osmé, deváté třídy. Je těžké mládeži v tomhle věku vyprávět o historii, ale většinou se najde čtyři pět chlapců, kteří soustředěně poslouchají a upřímně je to zajímá. Vidím, že to jsou právě ti Češi, ti vlastenci, kteří nám tady vyrůstají. Obdivuji osvícenost učitelů, kteří místo hodin v lavicích přijedou.“

Nazdar, Jendo

Kdykoli jde Jitka Boučková okolo rodného domu Jana Kubiše, podívá se do oken, na jeho bustu a řekne: „Nazdar, Jendo. Nevím, jestli to nezní příliš neuctivě, ale vždycky mu pošlu myšlenku a takhle na dálku ho pozdravím,“ usmívá se Jitka Boučková.

Jan Kubiš je pro Jitku Boučkovou srdeční záležitost, osobně ho znal její dědeček. „Moc mě mrzí, že jsem ho tehdy neposlouchala. Jen si pamatuji, že vzpomínal se slzami v očích na Kubišovy sestry. Říkával: taková hezká děvčata to byla, a oni je zabili, byly zavražděny v koncentračním táboře Mauthausen.“

Atentát? Ne, vojenská akce

V Dolních Vilémovicích existují dva tábory lidí. „Jedni by pro Jana Kubiše dýchali a jsou hrdí na to, že jsou rodáky ze stejné obce jako Jan Kubiš, a pak je tam skupina lidí, která to pořád nepřijímá. Už nemám sílu pořád vysvětlovat, že rekonstrukce byla uhrazena z veřejné sbírky a že z obecního rozpočtu na rekonstrukci nešla ani koruna,“ krčí rameny Jitka Boučková.

To je ostatně věc, která Jitku Boučkovou rmoutí nejvíc. Jak i po pětasedmdesáti letech Operaci Anthropoid a atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha společnost vnímá. „Postoj společnosti po druhé světové válce, náhled společnosti: takové to slovní spojení spáchal atentát, na což jsme v dnešní době alergičtí. Byla to vojenská akce. Tento čin byl nedoceněný, a pořád bychom jim měli být vděční.“

25. června 2017 se bude v obci Dolní Vilémovice konat vzpomínkové setkání u příležitosti 75. výročí úmrtí Jana Kubiše. „Bude i koncert skupiny Taxmeni, jejímž frontmanem je Jaroslav Čvančara. To je historik, který o Janu Kubišovi napsal spoustu knih,“ zve na vzpomínkovou akci starostka Dolních Vilémovic Jitka Boučková.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.