Audiobible se solárním panelem leží vedle originálu Bible kralické ve Starém Pelhřimově

Rodiče Vladislava Donáta byli součástí řetězce, který v sedmdesátých letech do Československa pašoval zakázanou literaturu a bible. „Takové exempláře v muzeu máme taky. Já jsem byl u zdroje. Nebylo to nic dramatického, ale je pravda, že byly věci, které se neříkaly, a je pravda, že spoustu věcí jsem se dozvěděl, až jsem byl větší, ale taková byla doba,“ vypráví ředitel Biblického teologického semináře a také muzea biblí.

Studium bible v původních jazycích je důležité v momentě, kdy se rozchází české překlady

Vladislav Donát bibli studuje každý den. „Pokud ji čteme s manželkou, beru kterýkoli z českých překladů. Pokud studuji nějakou pasáž zvlášť, tak ji studuji z původních jazyků, to znamená v hebrejštině nebo v řečtině. To je důležité v momentě, kdy člověk vidí v českých překladech rozdíly a říká si: proč je tam ten rozdíl, jaký byl ten původní text. Mimoto, že miluji staré bible, učím hebrejštinu, snažím se jít do původních textů, abych se dostal blíž k původnímu jazyku a původnímu významu.“

Vladislav Donát, Malé muzeum Bible, Starý Pelhřimov|foto: Milan Kopecký

Ředitel Malého muzea Bible Vladislav Donát není schopen přesně říci, kolik exponátů ve Starém Pelhřimově mají. „Neustále sháníme a také dostáváme nové bible, už jich máme přes čtyři sta, doufáme, že letos se dostaneme na pět set. Musíme dávat pozor, jak nadšení při tom sbírání jsme. Muzeum má v názvu slůvko malé a ono to tak opravdu je.“

Pro nás jsou nejmilejší Bible kralické

Pan Donát také neumí odpovědět na otázku, který kousek v jejich sbírkách je úplně nejvzácnější. Každý má prý svojí srdcovku. „S mými kolegy jsou pro nás nejmilejší ty Bible kralické pochopitelně. Máme téměř zkompletovanou originální šestidílku, ale máme spoustu různých vydání, která jsou nám vzácná z jiných důvodů. Máme tam bible, které se pašovaly za totality, ty jsou neméně vzácné, čím prošly, aby se dostaly do rukou českého čtenáře.“

Pracovníci Malého muzea Biblí se snaží mapovat i příběhy jednotlivých exponátů. „Není to vůbec jednoduché. Když knihu kupujete od někoho, kdo ji měl v rodině, dozvíte se jenom: leží to tady po prababičce, tam už nic nedohledáte. Občas se ale stane, že jsou v nich ručně psané záznamy a tam je potom nádherné zjišťovat kdo, v jaké době knihu měl a jakým způsobem se k ní stavěl, jak vzácná pro toho člověka byla, že vůbec mohl knihu mít,“ vypráví Vladislav Donát.

Bible upečená v chlebu přežila, dostala se s potomky majitele až do Ameriky

Jedna část muzejní expozice věnované biblím seznamuje návštěvníky i se způsoby, kterými se knihy ukrývaly nebo pašovaly. „Ať už to bylo v době pobělohorské nebo za totality. Jeden z příběhu ze začátku 18. století je takový, že jeden pekař na severu Vysočiny měl rozdělené těsto na chléb, na stole zakázanou Bibli kralickou, když se dozvěděl, že jde komise, která mohla projít stavení, narychlo ji hodil do těsta, jenže už to neřekl svému tovaryšovi, který pak těsto i s biblí dal péct. Měli strach, že o ni přijdou, ale bible přežila a dostala se až do Spojených států amerických s potomky,“ líčí jeden z doložených příběhů Vladislav Donát.

Hned od začátku, kdy vznikala myšlenka na muzeum, věděli, že se budou snažit o co nejširší záběr. „Začali jsme shánět informace o tom, co vlastně existuje. Teď máme objednány bible pro amazonské pralesy. To jsou audiobible, jsou v různých jazycích domorodých kmenů, její součástí je malý solární panel,“ vypráví o nejnovějším přírůstku Malého muzea Bible jeho ředitel Vladislav Donát.