Byli jste nám doporučeni, abychom vám darovali letadlo, slýchává majitel leteckého muzea

Nakonec se vše podařilo vymyslet tak, že měl tenhle obr od země 5 metrů a dvacet centimetrů. Musel po celé České republice putovat dva dny, aby našel správnou cestu. „O demontáž letounu, o návrh, jak bude letoun při přepravě uložen, se starám já. Ale na přepravě spolupracujeme s dopravcem. Při takových transportech není nic neobvyklého řezání větví, odmontování značek, sloupů. Taková přeprava je adrenalinový sport,“ vypráví Zdeněk Svobodník.

Mnohdy stačí pár centimetrů a letadlo rozmačkáte

Letouny jsou navíc z křehkých materiálů a při přepravě mohou být i zničeny. „Byť vypadají bytelně, velice lehce se dají poničit, zatím se nám vždy podařilo exponát převézt v původním stavu. Při výrobě letadel se používají lehké materiály, které jsou bohužel křehké. Při manipulaci jeřábem stačí, aby se posunul pás, mnohdy stačí o pár centimetrů, letadlo rozmačkáte, někdy se může dokonce zlomit.“

K letadlům měl Zdeněk blízko už v dětství. Jeho tatínek pracoval jako letovod v Náměšti nad Oslavou, shodou okolností začínal na radarové základně v Koněšíně. „Tam v roce 1970 začínal jako voják základní vojenské služby a potom se posunul na leteckou základnu v Náměšti. A já, když jsem příliš nezlobil a měl jsem pěkné známky, mohl jsem s ním občas trávit víkendy na letišti a sledovat v té době atomové bombardéry Suchoj,“ vypráví letecký nadšenec Zdeněk Svobodník.

Buď to stojí hodně peněz, nebo mnoho úsilí. My jsme spíše na to úsilí

A jak se daří unikátní sbírku rozšiřovat? „Je to stejné jako se vším. Buď to stojí hodně peněz, nebo mnoho úsilí. My jsme spíše na to úsilí. Z počátku je cesta velmi složitá, ale člověk, který jde tvrdě a vytrvale za svým cílem, dosáhne toho, co chce. Já jsem aktivně s tímto sběratelským koníčkem začal v roce 1999. Jsem také restaurátor historických letadel, nejen tady u nás v republice, ale i kusů ze zahraničí. Takhle se k tomu postupně dostáváme. Jsem natolik známá firma, že nám kousky lidé a majitelé nabízejí sami,“ vypráví Zdeněk Svobodník.

Zdeněk Svobodník, Letecké muzeum Koněšín|foto: Milan Kopecký

„Před dvěma týdny jsme dostali prototyp letounu, který byl vyroben v roce 2006. Jelikož tyto prototypy s otcem sbíráme, byl nabídnut nám. To nás velmi těší, protože těch zájemců by bylo mnohem víc. Občas to funguje takhle, popřípadě jiné větší muzeum, nebo instituce, se kterými spolupracujeme, ať už v Čechách nebo v Německu, narazí při svém pátrání na nějaký exponát a ten daný člověk má ty kousky dva. Majitelům nás doporučí a už se nám stalo, že se někdo ozval: byli jste nám doporučeni, ať vám darujeme letadlo,“ popisuje Zdeněk Svobodník, jak Letecké muzeum získává do sbírek nové exponáty.

V Koněšíně bude létající laboratoř pro vývoj první československé vystřelovací sedačky

Zatím je velká část sbírky v depozitáři u Olomouce, ale všechny nakonec budou převezeny do Koněšína. „V nejbližších dnech se návštěvníci mohou těšit na dvoumístný letoun MIG 15, který v podobě létající laboratoře fungoval pro vývoj první československé vystřelovací sedačky. To je velice zvláštní letoun, z něj se na zemi i ve vzduchu skutečně střílel zkušební pilot, aby zkoušel první československou vystřelovací sedačku,“ popisuje jeden ze vzácných kousků soukromé sbírky její spolumajitel Zdeněk Svobodník.

Letecké muzeum v Koněšíně funguje tak trochu jako skanzen. „Některé exponáty nejsou naše, některé patří státu, kdyby těchto bláznů jako jsme my, nebylo, tak spousta exponátů už dávno neexistuje. Některé jsme vykupovali ze šrotu za minutu dvanáct,“ upozorňuje Zdeněk Svobodník a dodává, že součástí sbírek je také mnoho dokumentů, plánů a v neposlední řadě také náhradních dílů.