České vlajky na věžích a nevidomí v Čechách ji hnali do cíle maratonu na Velké čínské zdi

Účastnila se mistrovství republiky v běhu do schodů, ale maratón na Velké čínské zdi, který běžela pro nevidomé v České republice, to je něco jiného. „Je specifický v tom, že ne každý schod je stejný. Některé mají deset centimetrů, některé vám sahají až po kolena. Někteří běžci lezou po čtyřech, na některých úsecích se muselo jít cik cak, bokem protože nebylo možné dát nohu tak nízko,“ vzpomíná na květnový maraton, jeden z nejtěžších na světě, Jitka Křížová.

Nejvíc dostala zabrat kolena

Pět tisíc schodů na Velké čínské zdi dalo nejvíc zabrat kolenům Jitky Křížové, i když absolvovala už několik maratonů, překvapilo ji, jak brzo se v Číně dostavila krize. Bylo to už na 7. kilometru. „Tam je úsek, kterému se říká Kozí stezka. Je tam převýšení asi 300 metrů na úseku jeden kilometr, a tenhle úsek absolvujete hned dvakrát, jednou dolů a podruhé nahoru,“ popisuje těžké momenty maratonu Jitka Křížová.

Když Kozí stezku seběhla poprvé, dole už neměla sílu běžet, neměla sílu ani chodit. „Měla jsem slzičky v očích, ale říkala jsem si, že neběžím za sebe, že běžím za nevidomé a že to musím zvládnout. Nakonec se to všechno povedlo, ale nebylo to zadarmo,“ usmívá se teď Jitka Křížová, která běžela hned za dvě společnosti, které pomáhají nevidomým lidem.

Z obrovské krize ji dostaly čínské děti, které jí nabízely květiny

„Na tričku jsem nesla logo neziskové organizace Světlo pro svět a na kraťasech jsem měla logo nadačního fondu Českého rozhlasu Světluška.“ A právě medaili, kterou si z Velké čínské zdi přivezla, vydražila ve prospěch těchto společností.

Letošní ročník maratonu na Velké čínské zdi se běžel ve třiceti stupních ve stínu. „A toho tam moc nebylo. Na start se postavily tři tisíce závodníků. Jsou tři tratě, osm kilometrů, půl maraton a maraton. Na start celého maratonu se postavilo 900 lidí. Všichni čekají, co se bude dít. Já měla velký problém s pravým kolenem, noha vyskakovala, byl problém udělat krok. Po seběhnutí Kozí stezky na nás čekaly místní děti, podávaly nám květiny. Byly to pěkné momenty, které vám nedovolí zastavit se a nutí vás běžet dál,“ usmívá se Jitka Křížová při vzpomínce na těžké a zároveň krásné momenty závodu.

České vlajky na věžích Velké čínské zdi mě hnaly dál

Nejtěžší pro Jitku bylo vůbec říci, že chce maraton na Velké čínské zdi absolvovat. „Měla jsem strach, že se mi budou smát. Říci to, bylo hodně těžké. Celé jsem si to organizovala sama. Skvěle mi pomohli lidé na ambasádě v Číně. Přišli mi fandit, bylo neuvěřitelné tam někoho mít. Když mi bylo nejhůř, na věžích se objevily české vlajky, věděla jsem, že to musím doběhnout.“

Jitka Křížová, běžkyně|foto: Milan Kopecký

Jitka Křížová je kromě běhu do schodů a ježdění na kolečkových bruslích také trasérkou nevidomých běžců. Před třemi lety začala jako dobrovolnice jen pomáhat. „Pak jsem dostala nabídku jet na tábor nevidomých dětí do Ukrajiny, tam jsem si vodění poprvé vyzkoušela.“

Jitka Křížová má velký sen, za rok chce na Velkou čínskou zeď vyrazit s nevidomým běžcem, se kterým trénuje. „Teď to konzultujeme, jak to technicky udělat, aby se ten člověk nezranil, aby byl v bezpečí a byl za ten osmihodinový limit schopen trasu uběhnout. A proč maraton? Nechceme si to ulehčovat,“ říká rodačka z Velkého Meziříčí Jitka Křížová.