Chození je hrozně levná záležitost, proto se nepropaguje

27. duben 2017

Padesát kilometrů Marcel Moržol ujde za osm hodin. Před dvěma lety si řekl, že se sebou musí něco udělat a začal s tím nejjednodušším pohybem, začal chodit. „Byl to taky návrat do mládí, já svůj první dálkový pochod absolvoval v šestnácti letech, tehdy mě přemluvil kamarád. Byl to pochod z Dětmarovic na chatu Kotář v Beskydech, byla to hrůza. On toho nechal a mě to chytlo,“ vzpomínal v Dobrém dopoledni.

Organizovaný pochod má podle Moržola obrovskou výhodu. „Motivuje vás to k tomu, abyste dokončil, dostanete trasu, máte šanci se srovnávat s jinými lidmi na ní, máte šanci poznat se se zajímavými lidmi a popovídat si. Taky máte možnost vidět spoustu zajímavých a krásných míst nejen na Vysočině. Některá jsem v životě neviděl, nebo jsem kolem nich projel jenom autem,“ usmívá se Marcel Moržol a dodává, že chůze dovolí krajinu vnímat úplně jinak.

Jediný způsob, jak krajinu pochopit, je jít pěšky

„Jediný způsob, jak krajinu pochopit, pojmout, je jít pěšky,“ krčí rameny Marcel Moržol. Začínal menšími vzdálenostmi. Každý den ušel deset, patnáct kilometrů, první dálkový pochod vyzkoušel loni. „To byla Havlíčkobrodská padesátka, to je moc pěkná akce. Tam se rád vracím, letos jsem ji absolvoval už potřetí.“

Po padesáti kilometrech, které zvládne za osm hodin, pociťuje pouze svaly. Na bolest kloubů Marcel Moržol naštěstí netrpí. „Zkoušel jsem dvě padesátky za sebou. V Telči. V sobotu padesát a v neděli padesát. Já jsem v mládí docela sportoval, tak vím, že tělo se se zátěží dokáže vyrovnat docela rychle.“

Krize na mě dolehne okolo čtyřicátého kilometru

„Já mám většinou problém se rozejít, protože se startuje brzo ráno. Je dobré vyjít ráno, abyste do tmy stihli dojít do cíle. Na mě krize dolehne okolo čtyřicátého kilometru. To mě donutí udělat něco nezdravého, třeba koupit si ve vietnamské večerce, která je jediná na té návsi otevřená, koupit si třeba třetinku koly a vypít ji. To mě nakopne a dojdu do cíle,“ prozrazuje svůj doping Marcel Moržol.

Před dálkovým pochodem si pečlivě plánuje jídlo, jinak nic nepotřebuje nic speciálního. „Chození je hrozně levná záležitost, proto se nepropaguje. Kupuji si obyčejné boty ve sportovním obchodě. Mám velké nohy, mezi jedenáctkou a dvanáctkou. Už mám druhý pár, protože toho nachodím hodně. Na chůzi nic nepotřebujete, startovné na dálkový pochod je pár korun. Je to levný sport,“ směje se Marcel Moržol.

Vždy je překvapen tím, jak málo lidí chodí

Chůze je přirozená. „Mě překvapuje, jak málo lidí chodí. Když vede pochod například přes hrad Lipnice, tam lidi jsou, tam jich je hodně, ale už nikoho z nich nenapadne jít z Lipnice do Okrouhlice nebo do Světlé pěšky. Lesy jsou liduprázdné, na lidi narazíte v houbařské sezoně a v době, kdy lidé kradou nebo těží dřevo,“ vypráví Marcel Moržol.

Marcel Moržol začal chodit před dvěma lety, měl vysoký krevní tlak, také špatné výsledky jaterních testů. „To se spravilo. Za deset měsíců jsem zhubl 22 kilogramů, teď mám čtyři nahoře, ale v zimě jsem tolik nechodil. Z jídelníčku jsem vypustil slazené limonády, jím více ryb, přidal jsem luštěniny, ale nevyužívám žádného výživového poradce, nic takového. Jen se snažím jíst pravidelně, trošku omezuji přílohy, nic zvláštního. Já jsem přesvědčený, že to je hlavně o tom pohybu.“

autor: Tamara Pecková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.