Díky pilotování dronů se Pavel Vacek podívá tam, kam je vstup přísně zakázán

S natáčením leteckých záběrů pomocí bezpilotního zařízení začal na amatérské úrovni, první kousek s kamerou si pořídil přes internet. „Na mysli mám hračky. Součástí takové hračky už je kamera, ta kvalita je nevalná. Nečekejte od hračky za dva tři tisíce korun dobré snímky. Ale abyste rodičům ukázala, jak velký máte dům, vám to stačí,“ usmívá se Pavel Vacek.

Můžete létat jen tam, kam dovidíte, asi kilometr. Dál nesmíte

Drony, které nesou profesionální kamery, mají nosnost až dvacet kilogramů a jejich rozpětí se může pohybovat okolo dvou metrů. Tento model vydrží ve vzduchu třicet minut. „Filmařský dron je poháněn vrtulemi. Čím je výš, tím vrtule ztrácí účinnost. U nás můžete maximálně do výšky tři sta metrů, na což pamatuje legislativa. Může pochopitelně i výš, ale není to dovoleno.“

Pavel Vacek|foto: Milan Kopecký

Dosah vysílačky může být až sedm kilometrů, ale pouze za předpokladu, že na dron vidíte. „Jenže to se nesmí, protože legislativně můžete létat jen na vzdálenosti očí, kam dovidíte. Z vlastní zkušenosti vím, že dron vidíte maximálně na kilometrovou vzdálenost. Dál nesmíte, ale přístroj je schopen letět do vzdálenosti sedm kilometrů od vás, běžný komerční dron. Jsou i předělávky a ty umí lítat padesát kilometrů, ale to je nelegální,“ upozorňuje Pavel Vacek a dodává ještě technické údaje vysílačky: „Vysílá na stejné frekvenci jako wifi, což je 2,4 GHz.“

Prvotní myšlenka byla, že strom necháme porazit, to samozřejmě neprošlo

Zažil i ztroskotání. „Ťukám na dřevo, zatím jenom jednou. To bylo na Křivoklátsku, byly tam čtyři strašně vzácné jedle, a režisér si usmyslel, že chce natočit jmelí, které na nich roste. Tak jsme to rozbalili, koukal jsem proti slunci a neodhadl jsem vzdálenost od stromu a přímo jsem to zaparkoval na větvi, dron zůstal viset třicet metrů nad zemí,“ vzpomíná na zatím jedinou leteckou kolizi Pavel Vacek.

Pokud by dron spadl, rozbil by se. „Museli jsme najít někoho, kdo nám ho sundá. Jenže tam nikde nebyl signál, byli jsme čtyři, rozdělili se a každý jsme vyjeli s telefonem na jiný kopec v okolí. Vysílačkami jsme si dávali vědět, kdo co vymyslel. Prvotní myšlenka byla, že strom necháme porazit, to samozřejmě neprošlo. Sehnali jsme člověka, který uměl pomocí maček vylézt do koruny stromu, jenže měl mačky až v Rakovníku, museli jsme pro ně jet. Než jsme se dostali zpět, trvalo to tři hodiny, hodinu lezl do koruny. To byly nervy,“ vzpomíná Pavel Vacek. „Jedna vrtulka se ulomila, jinak byl dron v pořádku.“

Mohl bych klidně rozdávat itineráře na výlety

Díky tomu, že natáčí pro Českou televizi a taky Ministerstvo životního prostředí, se dostane na místa, kam by se normální člověk nepodíval. „Třeba do první zóny Národního parku Šumava. Všude se podívám a vidím i ty krásy. I když hodně cestuji, díky natáčení jsem přišel na to, že Česko a Morava jsou krásné krajiny. Jenom vědět, kam má člověk jít. Mohl bych klidně rozdávat itineráře na výlety,“ usmívá se Pavel Vacek.