Díky průmyslové revoluci a romantismu existuje kýč

25. květen 2016

Jak vypadá dokonale sestavený kýč podle Hany Vondrů z pelhřimovského Muzea Vysočiny, autorky výstavy Umění kýče? „Hudební skupina Spice Girls. Každá ze členek nesla archetyp dokonalé ženy. Jedna byla krásná, druhá dračice, třetí byla sportovkyně, čtvrtá elegantní, pátou si ani nepamatuju. Určitě je to kýč, už jenom tím, jak byly sestaveny, nebyly to kamarádky, byl to produkt masové kultury, který měl vydělávat a výrazně dobře fungoval,“ zamyslela se v Dobrém dopoledni Hana Vondrů.

„Je to lživé, uměle vytvořené, je to zjednodušené, zjednodušuje to realitu, předkládá nám ji hezčí, barvitější, lesklejší, je to něco, co se nám podbízí a jenom nás to baví. Kýč splňuje požadavky na zábavu a dál nesahá. Kýč staví na pozitivních emocích,“ uvažuje Hana Vondrů.

Kýč věci ukazuje černobíle, buď je něco krásné, nebo není

„Kýč je banální věc, která se nás na nic neptá, nic nám nezpochybňuje. Ukazuje věci černobíle, buď je něco krásné, nebo není. Ve chvíli, kdy se tomuto pocitu poddáme, že neexistují problematické životní chvíle, ulpíme na kráse až přespříliš krásných věcí a dostáváme se do koloběhu. Uzavíráme se sami do sebe a nevnímáme okolí. Kýč se mnohdy může stát osobním fetišem, kdy se dostáváme k povrchním podstatám, které považujeme za hluboké. Kýč zobrazuje lásku, nenávist, které nejsme schopni identifikovat ve vlastním životě,“ vysvětluje autorka výstavy na téma kýč Hana Vondrů.

Hana Vondrů, Muzeum Vysočiny Pelhřimov

Při přípravě výstavy Umění kýče Hana Vondrů oslovila obyvatele Pelhřimova, aby muzeu půjčili své soukromé kýče. Do ruky se jí dostal výstavní kousek, který si jako studentka oboru estetika bude asi muset nechat. „Sousoší porcelánového jelena a vlka. Jednou jsem přišla z práce domů a před mými dveřmi stála krabice, ve které bylo toto obrovské sousoší,“ usmívá se Hana Vondrů.

Sousoší jelena a vlak je parazitování na skutečnosti

„Nese v sobě spoustu znaků kýče, je to komplikovaná věc na výrobu, sošku vyrobila známá česká porcelánka. Sousoší vypadá bizarně, buď je ten jelen daněk, nebo je to jelen s podivnými skvrnami, má obrovské vykulené oči, vlk má otevřenou tlamu a chce ho napadnout. Ta scéna je velmi dynamická. Kdybychom byli svědky takové reálné situaci, byli bychom ohromeni, ale toto je parazitování na skutečnosti, která vychází z autentického prostředí. To je jeden ze znaků kýče,“ vypráví Hana Vondrů.

„Nejspíš skončí u mě, nikdo ho zatím nechce vrátit. To je tak exkluzivní kýč, že není možné se ho zbavovat. I takový předmět v sobě nese svůj příběh a může mít autenticitu. Pokud ke mně budou chodit návštěvy a uvidí u mě toto sousoší, bude jim připadat směšně. Možná když se postaví do jiných poloh, například hlavou dolů, nebo na něj něco pověsit, možná by dostal jinou funkci, zbavil by se té zdobnosti a s jinou funkcí by si poradil kvalitněji,“ popisuje možnou budoucnost jednoho z exponátů výstavy Umění kýče její autorka Hana Vondrů.

Kýč se objevuje se změnou společnosti v 18. století, jako pojem byl určen až v polovině 19. století. „Buď pochází z anglického slova sketch, načrtávat, ledabyle kreslit, nebo ze slova kitschen, které znamená uklízet listí na ulici. Průmyslová revoluce změnila vrstvení společnosti, vzniká střední a spodní vrstva. Střední vrstva se chce obklopovat exkluzivními věcmi, vysokým uměním. Nemá ale za sebou vzdělání, nemá kulturní zázemí a zároveň chce finančně dostupné umění. Vznikají napodobeniny. A zároveň průmyslová revoluce přišla s tím, že se věci dají reprodukovat, že se dají množit, že se dají vyrábět sériově. A téma kýči dal romantismus. Dal mu cit, dal mu exaltovanost, dal mu přepjatost. Tyhle dvě tendence nejvíce přispěly k vytvoření kýče,“ vysvětluje Hana Vondrů.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio