Dožínkový věnec byl důležitý i o vánočních svátcích. Nechybělo v něm obilí, makovice a jeřabiny

1. září 2016

Dobré dopoledne

Léto bylo období, kdy vrcholily zemědělské práce, lidé neměli čas věnovat se obyčejům, šlo jim především o zajištění prosperity. „Až po sklizni byl prostor pro oslavy. Dožínky se objevují už ve středověku, na síle nabyly v osvícení. Sklidila se úroda a z posledního snopu se uvázal dožínkový věnec, který se nazdobil,“ vyprávěla v Dobrém dopoledni etnografka třebíčského muzea Eva Tomášová.

Dožínkový věnec symbolizoval slunce, dávající zemi energii, ze které vzchází úroda. K výzdobě sloužily barevné květy. „Měly zajistit magicky úrodu v příštím roce. Nechyběly makovice a červené jeřabiny. Červená barva má význam prosperitní, ochranný. A makovice nesou spoustu semínek, ta zase symbolizují dostatek.“

Lidé věřili, že dožínkový věnec zajistí dobrou úrodu v příštím roce

Takový věnec lidé, kteří pracovali na poli, předávali vrchnosti, majiteli hospodářství. „Bylo to spojeno s veršovanými promluvami, vinši. Věnec nesla většinou žena, která byla v těchto ohledech schopná a zkušená a dokázala to okomentovat. Důležitý je magický moment, kdy se věřilo, že se věnec zajistí dobrou úrodu v příštím roce,“ upozorňuje Eva Tomášová.

Dožínkový věnec hrál velmi důležitou roli o vánočních svátcích. „Zrno z jeho obilí se používalo do mouky do pečiva, nebo se sypalo slepicím, aby dobře nesly, nebo se dávalo kravám, aby dobře dojily. Mělo to být zajištění pokračovaní toho dobrého v budoucnu. Čím větší věnec byl, tím lepší měla být příští úroda. Uschovával se v síni nebo v komoře, v chladnějším prostředí, aby vydržel.“

V pozdějších dobách se dožínkový věnec nosil k posvěcení do kostela. „Pak zůstal tam, nebo se pověsil na boží muka ve vsi,“ vypráví Eva Tomášová.

Poslednímu snopu se říkalo stará, baba nebo nevěsta

V některých oblastech hrál při dožínkách velmi důležitou roli poslední snop, který se svazoval do kytice klasy nahoru. „Říkalo se mu stará, baba nebo nevěsta. Ve stodole měl důležité místo. Když přivezli úrodu z pole, dali snop na čestné místo. Mlátili ho jako poslední, zrnu byla opět přikládána magická moc. Někde snop oblékali za člověka, do ženského i mužského oděvu. Tam je symbolika, že to je duch obilí. Bylo zlidštěno. Někde se kolem panáka tančilo nebo se tančilo s ním. Aby byla příští rok dobrá úroda.“

Eva Tomášová s moderátorkou Tamarou Peckovou|foto: Milan Kopecký

Někdy zase dožínky začínaly už na poli. „Když končily žně, muzikanti dorazili na pole a vyhrávali a už slavili. Někdy se stalo, že nepokosili všechno obilí a těm kláskům se pak říkalo muzikanti.“

Na dožínky existovaly dokonce i scénáře

V 19. století byly dožínky podporovány různými spolky a také agrární stranou. „Tehdy slavnosti organizovali ochotníci, jezdily alegorické vozy, kde byly historické obrazy jako Přemysl Oráč nebo naopak moderní zemědělská technika, která se tehdy používala. Vycházely i příručky se scénářem dožínek, říkalo se jim Staročeské dožínky nebo Selské dožínky. Jeden takový scénář napsal dokonce významný národopisec Čeněk Zíbrt,“ vypráví etnografka Eva Tomášová.

autor: mik