Hlavně chci, aby všechny děti měly nástroj a muziku rády, říká Ivana Laštovičková

16. květen 2017

Na akordeon začala Ivana Laštovičková hrát, když jí bylo devět. „Tehdy se s hrou na akordeon začínalo v tomto věku, protože ještě neexistovaly odlehčené nástroje. Dnes děti začínají dříve. Přivedli mě tam tatínek s maminkou. Tatínkovi se ten nástroj moc líbil. Vybrali mě, tak jsem začala hrát,“ vyprávěla hudební pedagožka ze Základní umělecké školy v Havlíčkově Brodě v Dobrém dopoledni.

To bylo v roce 1974, už v roce 1984 se jako studentka pardubické konzervatoře do havlíčkobrodské umělecké školy vrátila jako učitelka. „Hra se za mých studentských let učila jinak. Asi jsem měla štěstí. Vystřídala jsem několik kantorů. Ze začátku mě učila paní učitelka Kuntová, ta mi dala úžasný základ, měla jsem ten nástroj ráda. Ve třetím ročníku mě začal vyučovat pan učitel Miloš Majer a ten mě vychovával spíše k vážné hudbě. Už tehdy jsem začínala jezdit na soutěže. Bavilo mě to,“ vzpomíná Ivana Laštovičková, jejíž celoživotní pedagogickou činnost nedávno ocenilo město Havlíčkův Brod.

Díky mnoha přístupům a metodám svých hudebních pedagogů chtěla sama jako učitelka hry na akordeon ve výuce spojit více hudebních stylů dohromady. „Vážnou hudbu, písničky, populární styl. Možná právě díky tomu je v Havlíčkově Brodě dost žáků hry na akordeon.“

Děti přijdou samy a chtějí hrát

Před patnácti lety založila Ivana Laštovičková Akordeonový orchestr Pohoda. „Dá se hrát všechno. Téměř všechno, když mám víc akordeonistů, jdeme hrát ve čtyřech, v pěti, každý z nich má určité party. Dají se zahrát i moderní písničky, taky náš repertoár přizpůsobíme publiku a děti přijdou samy a chtějí hrát,“ krčí rameny havlíčkobrodská učitelka.

V současné době hraje v Pohodě sedmadvacet akordeonistů a dva bubeníci. Na soutěže vybírají repertoár z vážné hudby, na koncerty písničky všeho druhu. „Děti samy vybírají, snažím se je vychovávat k tomu, aby si skladbu, která se jim líbí, samy stáhly z internetu, sehnaly k ní akordy, pak si do toho zazpívají, doplní melodii a společně na hodině to koordinujeme. Mám spoustu písničkářů,“ popisuje způsob své práce Ivana Laštovičková.

Partitury musím upravit, aby malí zahráli a velcí nám pomohli

Právě úprava not zabere spoustu práce a spoustu času. „Mám tam děti od devíti do třiadvaceti let. Existují partitury, ale nevyhovují našim potřebám. Musím to upravit, aby malí zahráli a velcí nám hodně pomohli. Dnes mi hodně pomáhá moje dcera, to je moje pravá ruka. To, co nám upravila, to je velice zajímavé, oslovuje to publikum a hlavně to děti baví,“ usmívá se Ivana Laštovičková.

Její dcera Markéta také hraje na akordeon, letos dokončuje studia na pražské konzervatoři, a protože v České republice nelze studovat hru na tento nástroj na žádné vysoké škole, zahájí příští školní rok studium v Dánsku.

Z první hodiny odchází a umí zahrát písničku. První je halí, belí

O hru na akordeon mají stejným dílem zájem jak děvčata, tak chlapci. „Je to vyrovnané, jenom bych řekla, že chlapci jsou přirozenější a děvčata zase více cvičí, proto častěji jezdí na soutěže. Ale oni i kluci cvičí, hrají v orchestru a nechtějí si před ostatními dětmi udělat ostudu,“ směje se Ivana Laštovičková.

Od začátku se řídí jedním pravidlem. „Snažím se, aby to děti bavilo. To je na mé práci nejtěžší: podchytit dítě, aby mělo rádo muziku a aby ho to bavilo. Z první hodiny odchází a umí zahrát písničku. První je halí, belí,“ usmívá se Ivana Laštovičková.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio