Hokejko, žehličko! To slýchal tanečník Tomáš Rychetský, když se v Národním divadle dozvěděli, že hrával hokej

Bylo jich asi 15, jezdili v Jihlavě úplně všude, i po silnicích. „To nebyl takový provoz, tak to bylo možné. A pak jsem viděl na videu film Breakedance, strašně se mi začal líbit pouliční styl. Chtěl jsem se to naučit. V šestnácti letech jsem zašel do tanečního studia, agentury, která tady vyučovala tanec, a začal to zkoušet.“

Pojď na konzervatoř, tam berou každého, říkal mi kamarád. Tak jsem to zkusil

V tanečním studiu, kde Tomáš v 16 letech s tancem začínal, se objevil jihlavský rodák Daniel Záboj, vynikající choreograf a tanečník. „Ten nám ukázal klasický, moderní tanec, jazz a různé taneční styly. On mě inspiroval, imponoval mi, jak skvěle tančí. To byl prvotní impuls a tehdy jsem říkal, že bych to chtěl zkusit,“ říká Tomáš Rychetský.

To, že se má zkusit přihlásit na taneční obor na soukromou konzervatoř v Hradci Králové, nenapadlo Tomáše, ale jeho kamaráda, vyučeného pekaře a bývalého judistu Davida Stránského, který v současné době působí v Laterně Magice. „Říká mi: já jsem se tam dostal, pojď tam taky, tam berou každýho. To byla soukromá škola, oni potřebovali každou dušičku. Vzali nás rovnou do pátého ročníku,“ krčí rameny Tomáš Rychetský.

Házím vás do vody, plavte. Byl to opravdu ze začátku velký boj

To, že je přijali do pátého ročníku, souviselo se změnou koncepcí tanečních konzervatoří. Právě v době, kdy Tomáše přijímali, ministerstvo školství uzákonilo osmileté taneční konzervatoře, proto potřebovali v Hradci mít studenty pátého ročníku. „Po půl roce jsme si řekli, že je to tam nějaké divné, že potřebujeme do Prahy. Napsali jsme do Prahy, že jsme studenti pátého ročníku a pan ředitel byl nadšen, že jsme v páťáku, tak nás pozval. Byl opravdu zděšený, když nás viděl,“ směje se při vzpomínce na svou drzost Tomáš Rychetský.

Začal studovat obor moderní a lidový tanec na pražské konzervatoři. „Pan ředitel nám říkal, že nás hází do vody a plavte. Byl to opravdu velký boj ze začátku. Doháněli jsme to obrovskou pílí. Věděli jsme, že to dělat chceme. Měli jsme disciplínu, věděli jsme, že musíme zabrat. Děcka byly hodně napřed, měli jsme co dělat.“

Říkali nám žehličky

Zhruba po roce se role outsiderů zlomila. V rámci předmětu scénická praxe moderního tance museli vytvořit choreografii. „My jsme s tím měli velký úspěch, i když jsme tam byli úplně noví, dostali jsme se na absolventské představení. Bylo to velké štěstí, to nás nastartovalo i v té choreografii,“ vzpomíná Tomáš Rychetský.

V klasickém tanci handicap nikdy nedohnali. „Nejsem typ klasického tanečníka. Jsem spíš sportovec. U klasiky je potřeba mít propnutou nohu, nárt. Nám říkali: žehličky,“ směje se jihlavský rodák Tomáš Rychetský. Po konzervatoři získal angažmá v Pražském komorním baletu, s jeho uměleckým šéfem Petrem Zuskou přešel do Národního divadla.

V moderním repertoáru Národního divadla měl velké sólové příležitosti, zatančil si ve vysněných choreografiích. „Měl jsem možnost tancovat ve třech choreografiích Jiřího Kyliána. Splnil jsem si všechny taneční sny. Vše, co jsem si přál, to se mi splnilo,“ usmívá se Tomáš Rychetský, který v současné době vede hodiny kondičního tance na Horáckém zimním stadionu.