Hráči airsoftu musí být čestní. Když zásah nepřiznají, schytají totiž mnohem víc ran

24. srpen 2016

Airsoft je hra, která vznikla ve východní Asii. „Japonsko má úplně jiný systém držení zbraní, než je ve zbytku světa. Oni nemůžou mít běžně bouchačku. V 80. letech dvacátého století je to dovedlo k vývoji zbraní, které se používají právě při airsoftu. Pochopitelně zbraní, které nezabíjí,“ vyprávěl v Dobrém dopoledni Tomáš Kolarčík z vysočinského Airsoft Teamu Highlander.

Původně byly zbraně pouze maketami. „Pak je začali učit střílet, potom nastoupily elektriky, do té doby se používaly pouze zbraně plynové a manuální. V roce 2000 přišel systém AEG. Dnes je standard, že zbraně mají vyměnitelné díly,“ hovořil tajemně o hlavních rekvizitách airsoftu Tomáš Kolarčík.

Rychlost střely může být až 170 metrů za vteřinu

„Manuál je jasný, tam se musí každá střela natáhnout. Plynové jsou honěné malou bombičkou, nebo velkými bombami, které se přepouští do zásobníku nebo do zbraně. Může mít jednotlivé střely nebo dávky. A elektrické mají motorek, který přes převody natahuje píst, funguje to jako vzduchovka, kterou nemusíte natahovat rukou. Zdrojem je baterka. Všechny mají reálnou váhu,“ popsal podrobněji jednotlivé typy airsoftových zbraní Tomáš Kolarčík.

Střílí se plastovými kuličkami ráže šest nebo osm milimetrů, ty mohou vážit od 0,12 do 0,42 gramů. „Rozhodně neplatí, že čím těžší, tím dál doletí. Je tady moc faktorů, síla hlavně, kvalita vzduchotechniky, rychlost kol vůči motoru. Dostřely jsou různé. Zbraně střílejí tak 15 ran za vteřinu, rychlost samotné střely se pohybuje od 90 do 170 metrů za vteřinu.“

Můžete bojovat o vlajku nebo zažít týden po apokalypse světa

Pravidla si domlouvá každý tým sám. „Můžete hrát klasickou bitvu o vlajku nebo třeba složité scénářové hry. Nebo taky postapokalyptické hry, kdy si hráči postaví město a týden tam mezi sebou válčí se vším všudy. Jako malí kluci jsme si hráli na vojáky na pískovišti, dnes máme lepší možnosti, taky těžkou techniku, hrajeme si v jiném režimu,“ usmívá se Tomáš Kolarčík, který zažil začátky airsoftu v České republice.

Brýle, čepice, helma, rukavice, vesta, víc není k airsoftu potřeba. „Možná chrániče na rukávy, na kolena, když bojujete v budově, kde je sklo, když do toho člověk klekne, aby se neřízl,“ vypráví Tomáš Kolarčík. Velmi důležitá je při airsoftu čestnost jednotlivých hráčů. „Kuličky nedávají barvu, hráč musí přiznat. Kamkoli hráč dostane, musí říct: mám a odchází ze hry. Když nepřizná, přijde taková smršť kuliček, že si to příště rozmyslí,“ směje se Tomáš Kolarčík.

Airsoft pamatuje na čas určený pro mrtvolu na mrtvolišti

Součástí hracího prostoru musí být takzvané mrtvoliště. „Říká se tomu respawn, to je čas určený pro mrtvolu na mrtvolišti. Někdy tam zůstává hráč pět hodin, ale to si potom hru moc neužije. My to děláme jinak, hráči dostanou zásah, nahlásí to na štábu a pak se mohou zase vrátit do hry. Celé je to pak dynamičtější,“ upřesňuje pravidla airsoftu Tomáš Kolarčík.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio