Hrnec plný mincí zakopaný na kraji pole, tak vypadal bankovní účet za třicetileté války
Rápotický poklad si na okraji pole během třicetileté války uložil někdo, kdo se vyznal, myslí si archeolog havlíčkobrodského muzea Aleš Knápek. „Svědčí o tom kvalita nalezených mincí, jejich ryzost. Je to výběr toho nejlepšího, co se v té době v Evropě vydávalo. V penězích šlo vždy o množství drahého kovu, které obsahovaly. Státy si takhle pomáhaly. Ochudily minci, přidaly tam místo stříbra polovinu mědi, ten rozdíl šel do státního rozpočtu. To se stalo českému státu po porážce na Bílé hoře,“ vyprávěl v Dobrém dopoledni Aleš Knápek.
A právě ryzost 341 mincí z let 1535 až 1642 nalezených na okraji pole v Horních Rápoticích v září v roce 2015 je podle Knápka velmi unikátní. „Řekněme, že by to byl obchodník, v případě Humpolecka soukeník. Dostal by platbu za sukno od armády, která odebrala žok sukna na uniformy, vybral z ní nejkvalitnější mince, ty méně kvalitní by vrátil do oběhu a utíkal na políčko u Rápotic. Tam odkryl nádobu, která byla přikrytá druhou nádobou, na tom byl drn, vložil tam ty nejlepší mince a zase odešel,“ uvažuje havlíčkobrodský archeolog.
Bankovní účet v 16. století? Hrnec plný mincí zakopaný u lesa
Taková nádoba v podstatě fungovala jako bankovní účet, dokládají to nálezy a dokumenty jiných nalezených pokladů. „Bránili se tak proti přepadení. Mohlo by na vsi řádit vojsko, přišli by o opravdu velkou hodnotu. Tyto mince jí v čase neztrácely, ať už byly vyraženy kdykoli a kdekoli, obsah kovu jejich hodnotu zaručoval pořád,“ vysvětloval Aleš Knápek. „Obyčejní lidé zjistili nižší hodnotu svých peněz až při nákupu ve větším městě. U obchodníka, který méně hodnotné mince rozeznal.“
Jak je možné, že poklad v Rápoticích zůstal až do roku 2015? „No možná, když se majitel po roce 1643 vracel domů, tak ho přepadli vojáci táhnoucí krajem, nebo ho trefil šlak, nebo dostal horečku a než to stačil doma někomu říct, tak zemřel. My jsme se snažili najít okolnosti, dělali jsme sondu v místě pokladu, jestli bychom našli jakékoli stopy, které by nám naznačily, co se tam stalo. Zdá se, že ten člověk sešel ze světa,“ krčí rameny Knápek.
V pokladu jsou mince, které tady běžně nepotkáváme
Mince z rápotického pokladu pochází z celé Evropy. „Je to dáno dobou, kdy se od dob Rudolfa II. přes české země přehánělo mnoho šlechticů a dobrodruhů do války s Turkem, pak spousta cizích pluků od Španělska po Belgičany a tak dál, v rámci dějů třicetileté války. Největší část pokladu tvoří ražby z habsburských zemí, myšleny jsou tím země, jako bylo Štýrsko, Korutany, Tyroly, kde bylo zázemí habsburského rodu. Je to třeba i Alsasko, Sedmihradsko,“ vypočítává Aleš Knápek. „Jsou tam ražby z území Sasko Alt Gotha, Schleswig Holstein Gottorf. Tuhle heraldiku tady běžně nepotkáváme. Numismatický rozbor dělali kolegové z Národního muzea,“ vysvětluje Aleš Knápek.
Tajemství se nám asi rozluštit nepodařilo
Při hledání majitele pokladu historici prostudovali všechny dostupné dokumenty. „Nejstarší zápisy z Horních Rápotic máme z poloviny 17. století, těsně po skončení války. Tam jsme zjistili jména lidí, kteří tam žili. Bylo tam několik rolníků, statkářů. Zjistili jsme, na jakých polích hospodařili. Ale čí bylo to pole, kde se poklad našel, se nám zjistit nepodařilo. Pokud není udáno, že je to pole u potoka, to se pro tuhle dobu poměrně těžce určuje. Víme, že tam byl vinopalný dvůr a na tom se peníze vydělat daly,“ vypráví Aleš Knápek.
Na závěr přiznává, že mnoho indicií o Humpolci a Humpolecku za dob třicetileté války historici k dispozici nemají. „Tam se nám tajemství rozluštit asi nepodaří.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
