Jaroslav Holík měl rád vítězství. Bojoval, dokud nebylo rozhodnuto. Nikdy nechtěl prohrát

20. duben 2015

„V sobotu jsem se díval na Barcelonu, už jsem mu chtěl zavolat. No jo, vždyť já už mu nemůžu zavolat,“ vyprávěl v Dobrém dopoledni Jiří Holík, mladší bratr hokejové legendy Jaroslava. „Je to můj brácha, kterej mi teď odešel. A taky dlouholetý spoluhráč,“ smutně se usmíval Jiří. Pro Josefa Augustu to byl hráč a trenér, který tvrdě pracoval a pro Bedřicha Ščerbana? „Já ho zažil pouze jako trenéra. Pokud bych měl použít jen několik slov, tak se mi při vzpomínce na něj vybaví přísnost, tvrdost a dril.“

„Jaroslav Holík neuměl skvěle bruslit, to nebyla elegance sama jako jeho mladší bratr Jirka,“ zavzpomínal na legendárního hokejistu jeho bývalý spoluhráč Josef Augusta. „Měl obrovskou věc jako hráč a jako trenér. Byl to tréninkový tip, chtěl hodně trénovat, vydržel neskutečný zátěže. Takový člověk, kterej má rád trénink, má rád i vítězství. Ten kostičku nepustil, dokud nebylo rozhodnuto. Nikdy nechtěl prohrát.“

„Brácha byl odmalička šéf, byl jsem slabší, tak mě péroval. Když jsme se jako kluci mydlili, vždycky vyhrál. Měl to v nátuře odmala, byl šéf, já na to neměl. On vždycky říkal: no jo, mladej, ty nemusíš trénovat, ty se ani nezpotíš. Ale houby, já musel dřít. To bych nehrál 14 let za nároďák. Měl jsem výhodu bruslení, on se chudák nadřel.“

Táta demokraticky řekl: mazej do Jihlavy a bylo hotovo

Už ve dvaceti měl Jaroslav Holík velké zdravotní problémy. „Měl infekci v noze, už tehdy mu ji chtěli uříznout. Díky primáři Tichotovi a Marušovi to nějak zachránil. Začal zase trénovat, ale hned si ji zlomil na stejném místě. Táta říkal, hele, brácha má problémy, mazej zpátky do Jihlavy. Já už byl v Praze. Táta demokraticky řekl, mazej a hotovo, s ním se nadalo diskutovat,“ vzpomíná Jiří Holík.

Josef Augusta, Jiří Holík, Bedřich Ščerban s moderátorkou Tamarou Peckovou

Jaroslav Holík byl skvělý hráč, skvělý trenér. „Co on dokázal vydržet. Uběhl maraton na trati na Vysočině, s převýšením 300 metrů, takové se vůbec neběhají, možná ty extrémní. Měl devadesát kilogramů, na nohou obyčejné botasky. Uběhl Jizerskou padesátku ve velice dobrém čase. Byl neskutečně silný v tréninku a fyzicky silný,“ upozorňuje Josef Augusta.

Přelepené hvězdy v roce 1969 si spoluhráči vůbec nevšimli. Chtěli jen porazit Rusáky

Jiří Holík a Josef Augusta v Dobrém dopoledni zavzpomínali na rok 1969, kdy si Jaroslav Holík na dresu přelepil pěticípou hvězdu. „Já si toho vůbec nevšiml, my byli nabuzení, že jdeme na Rusáky. Oni byli výteční, neměli jsme rádi ruské politiky, ale hokejisti byli skvělí,“ vypráví Jiří Holík.

Josef Augusta byl v roce 1969 na svém vůbec prvním mistrovství světa. „Já jsem to zaregistroval až po mistrovství. My jsme se připravovali na Rusy po osmašedesátém, kdy bylo potřeba je porazit. Na střídačce seděla Jiřinka Bohdalová, která nám fandila. My jsme vyhráli, což bylo obrovský vzepětí pro nás i pro celý národ,“ vzpomínají na utkání s Ruskem v roce 1969 Josef Augusta.

Jakmile začal hokej, Jaroslav Holík se změnil v jiného člověka

Dvakrát Rusy porazili, to je pro Jiřího Holíka a Josefa Augustu důležitější, než přelepená hvězda na Jaroslavově dresu, o které vlastně ani pořádně nevěděli. „Já si jen pamatuju, že mi Jirka sebral titul. Kdyby přehodil Lundqvistovu brankářskou hokejku, tak jsme byli mistři světa. On ji nepřehodil backhandem, to si pamatuju. Kdyby přehodil, tak jsme byli mistři světa,“ směje se Josef Augusta a Jiří Holík s úsměvem svou tehdejší chybu glosuje: „Dřevák jeden.“

Jakmile začal hokej, Jaroslav Holík se změnil v jiného člověka. „Jako byste přepnula knoflík, to byl blázen. Já zažil situaci, že chtěl jít na led nafackovat hráčovi, že udělal chybu. Držel jsem ho za šos na střídačce, kdybych ho neudržel, tak by tam asi šel,“ vzpomínal na Jaroslava Holíka jako na trenéra Bedřicha Ščerban.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio