Jsem kovářem jeden týden v měsíci, jinak jsem brusič, kalič a všechno možný okolo
V kovářské dílně svého otce se Luděk Kalný začal ochomýtat v podstatě od okamžiku, kdy začal chodit. První meč vykoval, když mu bylo deset let. „Táta mi trošku pomohl, udělal mi záštitu, to je věc, která navazuje na čepel, takže meč nevypadal na práci desetiletého kluka, ale říkali jsme, že jsem ho udělal sám.“ Kovářem se vyučil před osmadvaceti lety. Už pětadvacet let se specializuje na chladné zbraně.
„Mě lákali rytíři odmalička, taky jsem zkoušel šermovat, ale neumím to, nemám čas na trénink. Zajímal jsem o to vždycky,“ vypráví Luděk Kalný. „Za mého otce bylo nemyslitelné dostat se na uměleckého kováře, i za mě to tak bylo. Vyučil jsem se jako mechanik a opravář pro zemědělské a lesní stroje se zaměřením na kovářství, ten název byl ještě delší. Nevím, kdo ho vymyslel. Na škole bylo poznat, kdo už v kovárně pracoval a kdo ne. Ti kluci bez praxe byli hodně pozadu,“ vzpomíná na dobu před rokem 1989 kovář ze Střížova Luděk Kalný.
Musel jsem na to přijít sám, pro rady jsem jezdil i na VUT do Brna
Naplno se chladným zbraním věnovat až po vojně. „Musel jsem na to přijít sám, hodně jsem čerpal z knih, internet tehdy nebyl. Taky jsem jezdil na VUT, aby mi poradili jak kalit, jaký materiál. Do Brna jsem jezdil i kalit, než mi to v té firmě začali kazit. To jsem si pak koupil vlastní kalící pec, abych se pod své věci mohl podepsat,“ vypráví Luděk Kalný.
Kolik druhů zbraní už Luděk Kalný ukoval? „To nespočítám, šavle, meče, kordy, rapíry. Zákazníci přichází s nákresem nebo s fotografií, mám přesnou představu, co chtějí. Ale přijdou i lidé, kteří vůbec neví. Buď poradím, nebo mu řeknu, ať se zeptá v šermířské skupině, co mají ostatní, aby nějak nevyčníval.“
Zbraně musí mít pravidelný servis
Prý se docela často stává, že je zákazník nespokojený. „Tak se něco upraví. Největší problém je, že se mu to zdá těžké. Trošku se to odbrousí a je to, zákazník odejde spokojený. Já kovu z kulatiny, průměr třicítka, to se rozkove, čepel nahrubo, zakalí se a pak se to brousí. Já říkám, že jsem kovářem jeden týden v měsíci, jinak jsem brusič, kalič a všechno možný okolo,“ směje se Luděk Kalný.
Kalení je také věda. „Zakalí se, popustí se, změří se to na Rockwelly, to je tvrdost, kalím to 53 Rockwellů plus, mínus. Musí to být akorát, aby meč nezůstal ohnutý, když se prohne, zase aby nepraskl v nějakém extrému. Vždycky je lepší, když se malinko prohne, než aby se zlomil, to by mohlo dojít ke zranění. Taky záleží na tom, jak se majitel ke zbrani chová. Zbraně musí mít servis,“ upozorňuje Luděk Kalný.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
