Jsem sběratel vrcholů, tvrdí Václav Tuček z Vilémova na Havlíčkobrodsku

I nejvyšší hora Ruské federace Elbrus je na jeho seznamu, Václav Tuček ji ale udolal až na druhý pokus. „Takhle vysoká sopka vyžaduje nějaké základní vybavení. Stoupací železa, cepín, lano klasickou cestou není potřeba, ale oblečení, stan,“ vyjmenovává vášnivý vysokohorský turista.

Podruhé už jsme na Elbrusu aklimatizovali poctivě

Při prvním pokusu o výstup na Elbrus okusil Václav Tuček vysokohorskou nemoc. „Syn i já. Na tehdejším ´prijutu adinácať´, což byla chata vybudovaná z vojenského krytu, teď už ji tam nenajdete, protože vyhořela. Bolení hlavy a potíže nás poslali dolů. V roce 2007 jsme aklimatizovali poctivě. Šli jsme kus nahoru a pak zase kus dolů.“

Václav Tuček se domluví rusky a trochu německy. Své cesty plánuje pomocí klasických bedekrů, map. „Naposledy v Makedonii jsme chodili podle silniční mapy. Podrobná turistická prostě neexistuje. S tím jsme si pak museli vystačit. Vždycky se to nějak vyvrbí. Někde si na to ještě nepotrpí,“ popisuje způsob cestování Václav Tuček.

Ráno na nich byla jinovatka

Na podzim se vypravil na sever Makedonie. „Cílem byly dva vrcholy. Nejvyšší hora Makedonie a Albánie Golem Korab a Titov vrch, ta je nejvyšší ve vnitrozemí. Všechno bylo bezvadné, jen počasí nám nepřálo. Když jsme byli ve městě, svítilo sluníčko, a když jsme šli do hor, tak se objevily mraky, zatáhlo se, déšť, vítr,“ vzpomíná na podzimní dobrodružství učitel v penzi Václav Tuček z Vilémova.

Tři noci strávili ve volné přírodě, stany s sebou neměli, protože se báli, že by je neunesli. „Jednu noc jsme spali pod širákem, to byla do rána jinovatka, jednu noc v chlévě nějaké opuštěné usedlosti a také v policejní stanici v takovém dřevníku. Ale když to není předražené, nepohrdnu ani hotelem, hostelem, abych se trošku narovnal,“ usmívá se Václav Tuček.

Když člověk padá v lavině, tak mu život před očima rozhodně neběží

Během své návštěvy na severu Makedonie narazili ve volné přírodě na medvědí trus. „To, že jsou to medvědi, to nám potvrdili až podle fotografií. To se občas přihodí, takové situace. Třeba v Arménii nám místní vykládali, že jsou tam vlci, že když tam spíme, že to je nebezpečné. Zvali nás do svých pasteveckých stanů. Až na oděrky se většinou vracím celý.“

V rakouských Alpách přežil Václav Tuček pád laviny. „Trvalo to deset vteřin. My jsme si jí uřízli pod sebou. Šli jsme po vrstevnici traverzem a byli jsme blízko sebe. Žádný průběh života mi hlavou neletěl, až bylo po všem, ležel jsem a zkoumal, jestli jsem celý. Třetí kamarád byl potlučený, měl zlámaná žebra a potlučenou hlavu. Ale přežili jsme všichni,“ vypráví turista a cestovatel Václav Tuček.