Jsem si stoprocentně jist, že je lepší bránit demokracii daleko od našich hranic než na našem území

Plukovník Petr Čepelka od roku 1991 působil jako pilot, letovod, navigátor a kapitán bojových a bitevních vrtulníků. Působil na třech misích v Afghánistánu v letech 2008, 2010 a v roce 2011. Právě po návratu z první mise v roce 2008 pobyl na základně v Náměšti několik týdnů. „Pak jsem byl převelen na Generální štáb. Pracoval jsem tehdy na sekci, která se podílela na modernizacích, novém vybavení a plnila i operační úkoly pro Generální štáb.“ Na základnu se letos vrátil už potřetí. Jako zástupce velitele na ní pracoval v letech 2014 – 2015. Od května letošního roku na ní působí jako velitel.

Když budeš mít příležitost navštívit Afghánistán, nebraň se tomu, já ti ukážu celý Kábul

V Dobrém dopoledni Tamary Peckové zavzpomínal na okamžiky své bohaté vojenské kariéry. V roce 2008 se sám dobrovolně přihlásil na misi do Afghánistánu. „V roce 2005 jsem byl ve Spojených státech, kde jsem se poprvé setkal s člověkem, který pochází z Afghánistánu, byl to voják, plukovník, velmi jsme si padli do oka. On mi tehdy říkal: když budeš mít příležitost navštívit Afghánistán, nebraň se tomu, já ti ukážu celý Kábul. V roce 2008 jsem se tam dostal, a když jsem se ho snažil najít, tak po týdnu tvrdé práce jsem zjistil, že byl zavražděn při teroristickém útoku.“

Tenkrát nikdo nevěděl, jak to v Afghánistánu bude vypadat. „Byli jsme první, kteří tam šli létat. Neměli jsme k tomu povolení. Na místě jsme o něj požádali velení Armády České republiky. Abychom prohloubili důvěru afghánských pilotů v nás, tak jsme s nimi potřebovali chodit do úkolů, které z bezpečnostních důvodů nebyly moc populární. Díky tomu byl jejich postoj k nám jako k mentorovacímu týmu pozitivní. Tím jsme nastavili výborný odrazový můstek pro naše následovníky,“ vypráví Petr Čepelka.

Od pakistánské hranice se k nám blížila červená koule, říkali jsme si: je to špatný

Hned při své druhé misi zažil velmi dramatickou situaci. „V roce 2010 jsem byl s kolegou Mírou Zaorálkem na palubě vrtulníku MIG 24, od pakistánské hranice se k nám blížila červená koule, říkali jsme si: je to špatný. Měli jsme štěstí, raketa se nedostala až k nám. Právě důvěra, kterou jsme měli v afghánské piloty, a kterou oni měli v nás, byla velmi důležitá. Byli jsme upozorněni, jaké nebezpečí nám hrozí, a byli jsme díky tomu v bezpečné vzdálenosti.“

Přátelství a důvěra je pro práci na misích v Afghánistánu velmi důležitá. „Všichni víme, a to není žádné tajemství, že afghánští piloti mají velmi rádi sladkosti. My jsme se přátelství tímto způsobem snažili prohloubit. Když jsme přilétli z České republiky, přivezli jsme jednu dvě krabice tatranek nebo horalek, to se všichni moc těšili,“ usmívá se Petr Čepelka.

Byl bych rád, aby obyvatelé Vysočiny byli hrdí, že tady mají 22. základnu

Před nástupem do funkce velitele náměšťské základny studoval Petr Čepelka rok v USA na Air War College. „Když jsem tam šel, říkal jsem si: co mě tam asi můžou naučit, když jsem po roce odcházel, říkal jsem si: já bych se toho ještě tolik potřeboval naučit.“ A plány? „Byl bych rád, aby obyvatelé Vysočiny byli hrdí, že tady mají 22. základnu, že mají vojáky, kteří slouží v misích po celém světě v mnoha mezinárodních operacích a že se snažíme bránit mír a demokracii i v zahraničí. Jsem si stoprocentně jist, že je lepší bránit demokracii daleko od našich hranic než na našem území.“