K drátování ji přivedla kniha, kterou otevřela až po půl roce. Teď bez téhle techniky nemůže být

První věc, kterou drátovala, byla velikonoční kraslice. „V koši jich skončilo hodně, já jsem nevěděla, že u vyfouknutého vajíčka musíte zadělat obě dírky. Trvalo to hodně dlouho, než jsem zjistila, jakou silou mám drát utahovat, ale teď už to problém není,“ usmívá se Věra Studená.

Drátovat hrnec mě nevzalo

Zkoušela odrátovat i hrnec, ale tahle technika jí k srdci příliš nepřirostla, na Věru Studenou je k tomu potřeba příliš silný drát. „Já nejradši dělám motýly. To jsem se inspirovala v Anglii. Na stěně domečku měli motýly, velký motýly. To je kýč, to si musím udělat taky na svůj domeček.“

Motýlí křídla tedy vyrobila z hlíny, která se nemusí vypálit, že si je namaluje a přidělá je na štít. Manžel se smál, že bude muset do štítu vyvrtat díry na hmoždinky, aby motýl držel. „A jak jsem začala s tím drátováním, tak jsem si říkala, vždyť já si toho motýla můžu udělat z drátu. Teď už ho udrží tři špendlíky,“ vzpomíná na začátek její lásky k motýlům drátenice Věra Studená.

V opravnách motorů mají skvělé měděné dráty

Paní Studená nejradši používá smykovací techniku, dále ovládá kroucení a také navíjení. Technik existuje mnoho. „Drátování je rozšířené po celém světě. Nejvíc asi na Slovensku, první český dráteník je asi Petr Musil. Každý má svůj rukopis. Vystavuji se sedmi dráteníky, každý dělá něco jiného. Někdo šperky, někdo hrnce, někdo keramiku, někdo postavy. Naše cechmistrová nikomu neřekne, dělej to takhle nebo takhle,“ vysvětluje Věra Studená.

Dráty na drátování jsou různé. Měděné, železné, pocínované. „Nakoupit je můžete v bižuterii, železářství, domácích potřebách, tam si kupuju železný žíhaný drát. V prodejně si obstaráte kleštičky, alespoň pět druhů. Měděný drátek se dá skvěle koupit v opravnách motorů, taky ve včelařských potřebách, tam koupíte drátek hodně tenký,“ vypočítává drátenice Věra Studená.

Při drátování klobouku postupujete stejně jako při háčkování

Kromě motýlů paní Studená drátuje moc ráda klobouky v životní velikosti. Začalo to pochopitelně jen malými, které byly určeny k pověšení v interiérech, jenže její kamarádka slavila šedesátiny. „Manžel mi říká, tak jí udělej klobouk. Já jsem udělala ten malý a on říká: já myslel, že uděláš velkej. Tak jsem to zkusila.“

První model byl s drátovanou mašlí a drátovanou květinou. „Měl velký úspěch jako dárek, protože ta dotyčná v něm celý večer tancovala. Nikdy jsem to nevážila, ale když ho mohla mít na hlavě celý večer, tak těžký není.

Na drátovaný klobouk místo kopyta poslouží hrnec

S výrobou drátovaného klobouku je to stejné jako u háčkování. Začnete svrchu klobouku, pomalu rozšiřujete a rozšiřujete, až dodrátujete k místu, kde si myslíte, že je ideální průměr, ideální pro obvod hlavy. „V tuhle chvíli vezmu hrnec podobné velikosti a podle toho hrnce jsem to přizpůsobovala, aby to mělo tvar. Já na to žádné kopyto nemám, dělám to v ruce. Jediné, co vyrábím na kopýtkách, jsou zvonečky.“

Podle paní Věry Studené je drátování hodně podobné jako při šití. Návlek je stejně dlouhý jako při přišívání čehokoli, aby se nešmodrchal. Na to si musí dráteník dávat pozor. „Pořád musíte ten drátek mezi prsty narovnávat, nesmí se smotat. Když se dělají smyčky, může se to ve stejném místě ulomit,“ upozorňuje drátenice z Kuklíku na Novoměstsku Věra Studená a dodává, že drátování je pro ni úžasný relax, na který se těší celý den.