K údržbě brnění potřebujete smirkový papír, olej, vrtačku, hadr a kartáč
Před pětadvaceti lety si řekli, že založí šermířskou skupinu, jmenují se Sígři. Služebně nejstarší členové této skupiny Zdeněk Zenáhlík a Pavel Rys byli hosty Dobrého dopoledne. V repertoáru Sígrů jsou divadelní hry z různých historických období. Středověk, Křížové výpravy, Husitské války, Renesance, Třicetiletá válka a také Napoleonské války.
„Historii miluji od dětství, moje babička učila historii a český jazyk. Měl jsem rád rytířské příběhy a pro mě to byla jasná volba. Já mezi kluky přišel v patnácti letech, jsem tam 25 let. Naštěstí už nejsem Benjamínek. Tehdy to ale bylo jako na vojně, přines, podej, podrž. Do ruky jsme vůbec nedostávali zbraně, začínali jsme s klacky. Všechno chce svůj čas,“ vypráví Pavel Rys.
Šermovat se učili podle skript
Před 25 lety Sígři trénovali venku, v parku Háječek v Pelhřimově. „Zaprvé fyzický trénink, trošku, ne moc. A místo zbraní jsme používali tyče. Časem se nám dostala do rukou skripta, ze kterých jsme se učili šermířské akce. Obrany a útoky,“ vzpomíná na začátky Sígrů Zdeněk Zenáhlík.
Místo historických zbraní tehdy ve skupině Sígři používali dřevěné tyče, hole. Časem si pořídili i meče. „To bylo těžké, blbě se to shánělo, bylo to drahé. Já si pamatuji, že můj první meč vyrobil kovář, který už je dvacet let po smrti. Ale to se tehdy dělalo z náhražek, třeba z listového pera z Avie. Bylo to těžké, různě se to upravovalo, brousilo. Dnes jsou platnéři, kováři, kteří vybavují šermířské skupiny,“ porovnává současnost s dobou před 25 lety Pavel Rys.
Kamion ještě ne, ale velké nákladní auto už zaplníme
Pokud by Sígři naložili všechny rekvizity, zbraně, kostýmy, nábytek, kulisy, zaplnili by opravdu hodně velký nákladní vůz. „Část rekvizit a zbraní je putovní, jsou společné. Ale pak má každý člen svou zbraň a tu dává z ruky velmi nerad,“ přiznávají Pavel Rys se Zdeňkem Zenáhlíkem.
Každý je zvyklý na svou zbraň a má ji nejradši. „Jinak se pracuje s mečem, jinak s kordem. Jde o to, s čím nejvíc šermujete, na jaké období se nejvíce zaměřujete. Teď jsme víc dělali období třicetileté války, což znamená, že jsme víc šermovali s kordy. Je to techničtější disciplína na rozdíl od meče, sžívání se zbraní je dlouhodobější záležitost. Záleží na tom, jak ten kord je vyvážený, jak vám padne do ruky, opravdu musí sednout,“ vysvětluje Pavel Rys.
Pot je horší než voda
Členové skupiny Sígři spolupracují s profesionálními šermíři. „Akce jsou vynalezené, to nás může naučit lektor. Jezdíme na týdenní školy, kurzy. Jsou pro různé úrovně. Učíme se od mistrů a podmistrů šermu. Mezi šermíři je hodně oblíbený Petr Koza, ten se skupinami historického šermu spolupracuje velmi často. My spolupracujeme s Liborem Olšanem, který vyučuje na JAMU. Rádi s ním pracujeme,“ přibližují šermíři Pavel Rys a Zdeněk Zenáhlík.
O výstroj je třeba důkladně se starat, hlavně o železo. „Smirkový papír, olej, vrtačka, hadr, kartáč. Podle počasí, podle toho jak se výzbroj používá. Musí se zaleštit otřepy. Otřít od potu a od vody. Voda je v pohodě, tu stačí jen otřít, ovšem když na zbraň sáhnete holou rukou, ten pot je agresivní. Zanechá to otisk a okamžitě to začne reznout.“
Nejnáročnější na údržbu jsou drátěné košile. „Z člověka při představení leje pot. Takže košile zrezne. To musíte tu rez vymlátit, o schody, o zem, o beton. Potom hadrem naolejovat. Jenže ta rez vám stejně pustí do té spodní košile, ty jsou pak špinavé jak viks, ale to jinak nejde,“ říkají Sígři Pavel Rys a Zdeněk Zenáhlík.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
