Každá vesnice má dvě centra. Kostel a hospodu. Občas by si měla své štamgasty vyměnit

30. září 2014

Jako malý kluk chtěl být popelářem, kosmonautem a knězem. Nakonec se stal knězem, ale před tím stihl kariéru politického reportéra a moderátora nejposlouchanější slovenské radiové stanice Twist. „Když jsem byl úplně malý, tak jsem chtěl být knězem, pak už ne. Pak se to ztratilo, a to je dobře. Musíme něco ztratit, abychom objevili skutečnou hodnotu.“

Karol Lovaš se narodil v roce 1976 Trnavě. „Mnoho lidí si myslí, že jenom ženské jsou ješitné, ale to jsme i my chlapi. Chlap je kohout. Jen to u nás déle trvá. Déle dospíváme, tak nám to všechno déle trvá. Ženy se s problémy vyrovnají lépe než my,“ uvažuje farář Karol Lovaš.

Když přijede Štefan, musíme vymalovat

„I kněz je kohout. Někdy se chová jako stará panna. To hrozí ale každému z nás. Někdy závidím chlapům v manželství, že mají jenom jednu ženskou. Já jich mám několik. Doslova. Moje tety, které se o mě starají, je jich sedm, deset, a každá je jiná. Když se dozvěděly, že do Božejova přijede Štefan Margita, řekly: Přijede Štefan, musíme vybílit. Neblázněte, vždyť je 14.února. Ne, odjeďte, budeme malovat,“ popisuje život ve své farnosti v Božejově Karol Lovaš.

Karol Lovaš vzpomínal také na své dětství. Má mladší sestru, která je učitelkou. „Já si teď vzpomínám, že jsem svoji sestru bil. My jsme se prali do tří hodin odpoledne. Rodiče se z práce vraceli ve tři hodiny, to jsme se prali a od tří do půl čtvrté jsem ji udobřoval, aby to na mě neřekla. Nikdy jsme to na sebe nebonzli. Až jí uvidím, musím se jí omluvit za to, že jsem ji tak mydlil,“ vzpomíná se smíchem božejovský farář Karol Gottschalk Lovaš.

Když jsem trhal jetel pro králíky, snil jsem o cestě do Bratislavy

Já pocházím z Cífera, to je malá vesnička nedaleko Trnavy. Bratislava byl ten velký a nedosažitelný svět a já si chtěl sáhnout. Když jsem chodil k železnici trhat jetel pro králíky, koukal jsem na ten vlak a říkal si: já tím vlakem taky jednou pojedu. A pak jsem nakrmil ty králíky a zapomněl na to,“ vypráví Karol Lovaš.

Když mu bylo 19 let, rozhodl se, že bude slavný. Odjel do Bratislavy a v rádiu Twist se zeptal na práci. Vzali ho. Sám říká, že dostal šanci. „V polovině devadesátých let se propouštělo ve slovenské televizi a rozhlase a všichni skvělí, kvalitní novináři a redaktoři s dlouholetými zkušenostmi skončili na Twistě, od nich jsem se učil.“

Vasil Biľak se s tebou nebude vůbec bavit

Když v novinách narazil na jméno Vasila Biľaka, řekl si, že s ním udělá rozhovor. „Všichni se mi smáli, ani nevíš, kde bydlí, ani se s tebou nebude bavit. Ale každý taxikář ví, kde bydlí. Tak jsem tam jel. On mi řekl, přijďte za dva týdny, to neměl dělat. Za dva týdny řekl, že je nemocný a já na to: kdy budete zdravý. Přijďte za měsíc. A to už mě pozval dál. Jezdil jsem za ním každou středu asi půl roku.“

U Biľaka jsem si užíval obraz Picassa

„Picasso byl velký komunista, a když byl Biľak na dovolené na francouzské riviéře, představili ho Picassovi jako československého soudruha. Picasso vzal uhlík a namaloval mu holubici míru. Když při našich setkáních Biľak odešel na toaletu, vždy jsem na ten obraz sahal. V galerii se jen díváte, tam jsem si na Picassa mohl sáhnout,“ přiznává Karol Lovaš.

Karol Lovaš také působil jak vojenský zpravodaj ve válečné Jugoslávii. Když ho začala novinařina vyčerpávat, rozhodl se, že se stane knězem. Odešel do kláštera v Želivě. Roku 2009 vystudoval teologii na Karlově univerzitě v Praze, v současné době působí jako farář v Božejově.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio