Když jsem byla malá, chtěla jsem umět lítat, říká desetiletá šampionka v lezeckém sportu
„Já jsem začala lézt po stromech, protože jsem chtěla vylézt až nahoru. Úplně nejvýš. Když jsem byla malá, chtěla jsem umět lítat. Vždycky jsem chtěla ze stromu skočit, ale mamka mi nedovolila lézt až nahoru. Asi proto mi naši našli lezení,“ vyprávěla v Dobrém dopoledni desetiletá absolutní vítězka Českého poháru mládeže v lezení Barbora Bernardová.
„Na to jsem zatím nejvíc pyšná, porazila jsem i starší soupeřky a to je super. Lezu asi čtyři roky,“ nezastavila pusu sympatická Bára. „Přišla k nám, když byla v první třídě, přivázali jsme ji na lano a ona hned první cestu vylezla až nahoru, beze strachu, bez problému. To jsem si říkala, že ta holčička musela být v minulém životě opička, protože jí šlo. Začala chodit pravidelně, do teď jí to vydrželo, trénuje a je opravdu dobrá,“ vyprávěla trenérka Dana Kotlíková.
Když vylezeš nahoru, vidíš všechno, co kdo dělá dole
„Mě nejvíc baví to, že když vylezeš nahoru, vidíš všechno, co kdo dělá dole. A můžeš se i prolétnout, když padáš dolů. Mám ráda průlet, když se proletím a zhoupnu,“ líčí desetiletá Barbora Bernardová. „Barča se opravdu nebojí. I když má spadnout, tak skočí nebo spadne a nemá s tím problém. Leze nadoraz, to je dobré na sportovní lezení na těch umělých stěnách. Tam nehrozí žádné velké nebezpečí, tam je to dobré. Zkusí těžký krok i za cenu toho, že spadne. Na umělé stěně je to dobře, ale na skále to pud sebezáchovy chce,“ vysvětluje trenérka Horolezeckého klubu Jihlava Dana Kotlíková.
„Lezení trénujeme proto, abychom lezli na skále, abychom na skále podávali nějaké výkony nejlépe ve velkých stěnách, to se Barči netýká, ta leze zatím na umělých stěnách. Cílem lezení je přelézt něco pořádného,“ usmívá se Dana Kotlíková.
Aby byl člověk dobrý v lezení, je potřeba více věcí. Síla, technika, sportovní talent, vytrvalost
Malým dětem je lezení blízké. „Nesmí se bát, je důležitá síla v rukách, ale není nejdůležitější. To je určitě technika, aby člověk věděl, jak rukám ulevit, jak si stoupnout, kde si odpočinout. Těch věcí je víc, samozřejmě sportovní talent, vytrvalost, musí posilovat celé tělo, nestačí jenom ruce, je to více věcí, které se musí sejít, aby byl člověk dobrý,“ vysvětluje Dana Kotlíková.
Při lezení trpí šlachy a klouby na rukou. „Když se podíváte na ruce výborných lezců, tak vypadají jako by měli artritické klouby. Většinou mají bolavé šlachy. Když vidíte světové lezce, mají klouby jako bambule, to se ale projeví až po mnoha letech lezení. Proto je lepší hodně dlouho lézt lehké cesty, tělo si musí na to zvyknout. Je potřeba, aby dva roky lezl, než začne prsty více zatěžovat.“
Děti jdou do izolace
A jak to funguje na lezeckých závodech? Existují tři disciplíny: bouldering, lezení na obtížnost a na čas. „My na tu rychlost moc nelezeme. Děti na závodech v kvalifikačních kolech vidí předlezce, společně se na stěnu podívají, mohou se sledovat navzájem. Ve finále to tak není, cesta se postaví, mají dvě minuty na prohlídku tratě, nikdo jim nesmí radit, ani trenér. Pak jdou do izolace a lezou jeden po druhém,“ vysvětluje Dana Kotlíková.
V současné době Dana Kotlíková s přáteli dokončuje nové lezecké centrum v Jihlavě. Otevřeno bude ještě do konce roku. „To pak budeme dělat i nábor.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
