Když jsme vystupovali v pařížské Olympii, neubránila jsem se slzám, říká Marie Fišerová

Já jsem šílenej trémista, říká o sobě polenská patriotka Marie Fišerová a díky nebo kvůli své trémě tak skončila u černého divadla. Vystudovala hudební konzervatoř, obor klavír a varhany. „Při absolventském představení se mi tak strašně třásly ruce, to nebyla radost, to bylo utrpení. Tehdy jsem zjistila, že bych mohla zkusit něco s pusou, začala jsem s rétorikou a pak jsem vystudovala divadelní akademii,“ vyprávěla v Dobrém dopoledni Tamary Peckové.

Ležela jsem pod mikrofonem a nahazovala Miloši Kopeckému text

Přitom počítala s tím, že bude hrát v Černé při Čopě. „Od začátku studia jsem mohla být v provozu a hrát černé divadlo. Bylo to opravdu náhodou, a hned jsem mohla začít hrát. V noci se představení nazkoušelo. Poprvé to bylo v brněnském Rondu při strojírenském veletrhu. Hrál tam i pan Kopecký, zpíval písničku Mackie Messer, doprovázely ho baletky. Já jsem z toho byla tak strašně unešená, že jsem zapomněla na svůj první výstup. Hned jsem se přiznala, ale nikdo se nezlobil.“

Paní Marie Fišerová na Miloše Kopeckého vzpomíná jako na úžasného a pokorného člověka. „Později při práci v televizi jsem mu mohla nahazovat text, lehla jsem si pod mikrofon, on se naučil odezírat, a já jsem mu napovídala text. Bylo to neuvěřitelné. Říkala jsem si, co ta obyčejná holka tehdy z Prahy může zažít. Když jsme hráli v pařížské Olympii, to jsem se neubránila slzám. Uvědomila jsem si ty hvězdy, které tam přede mnou účinkovaly a brečela jsem,“ usmívá se Marie Fišerová.

Z hotelového pokoje tu a tam na balkoně zahlédla Franka Sinatru

Černé divadlo, ve kterém Marie Fišerová hrála, bylo pozváno k účinkování do Las Vegas. Představení se jmenovalo Evropa 68. Paní Fišerová měla smlouvu na pět let, ale tehdy zasáhla Kuba. „Jak je prý možné, že socialistické Československo dovolí účinkovat svým umělcům v Americe? Byli jsme odvoláni. Kdo by zůstal, byl by emigrant. Měla jsem tady sourozence, nechtěla jsem jim svým rozhodnutím zkazit život, proto jsem se vrátila domů.“

Na angažmá jel se souborem také Karel Gott. „Byl to pilnej člověk, já nezažila pilnějšího člověka. Tehdy neuměl slovo anglicky, nic, vše se naučil, všechno zvládl, byl bezvadnej parťák. Měl rád čínu, tak jsme si vždycky vymysleli nějaké české jídlo, uvařili ho, nazvali ho čínsky, on si pochutnal, bylo to výborný,“ vypráví Marie Fišerová a ještě přidává vzpomínku, že ze svého hotelového pokoje tu a tam zahlédla Franka Sinatru, který bydlel v hotelu naproti.

Zbožně sledoval, jak na lustru sjíždějí nádherné tanečnice nahoře bez

Denně měli dvě představení. „Celý večer začínal tím, že na velkém lustru sjížděly nádherné tanečnice nahoře bez. A jeden náš technik se nám před začátkem vždycky ztratil. Byl oblečený do černého, i s kuklou, takže nebyl vidět. Stál pod tím lustrem, zbožně se na ně díval a sledoval, jak sjíždějí dolů a jednou to na začátek našeho představení nestihl,“ směje se ještě dnes při vzpomínce Marie Fišerová.