Když vám inspirace spadne na hlavu, možná změníte pohled na svůj život. Jako Gabriela Filippi

Anastasia je žena, která žije uprostřed Sibiře, uprostřed přírody, která navazuje na práci svých předků. „Má schopnost vnímat myšlenky stvoření, které mohou pomáhat lidem v běžném životě. Pro mě je to neuvěřitelný návod, jak člověk může prožít šťastný život, aniž by musel být součástí nějakého náboženského nebo církevního společenství. Je to o návratu k přírodě a soužití s ní,“ vyprávěla Gabriela.

Toužili bychom se někdy vrátit do přírody

Když knihu četla, sdílela své nadšení s manželem Pavlem. Nakonec si museli sérii knížek Zvoníci cedry pořídit ještě jednou. „Abychom si je navzájem nebrali a různě nepřendávali záložky,“ směje se Gabriela. Knihy o Anastásii ji natolik ovlivnily, že ji inspirovaly k napsání divadelní hry na jejich motivy. Anastasii hraje společně s Máriem Kubecem už rok.

Při čtení knihy si s manželem uvědomili, jak se mění jejich pohled na to, kde žijí a jak žijí. „Toužili bychom se někdy vrátit do přírody. Toto mi zatím supluje chalupa na Vysočině, kterou mi rodiče věnovali, tím mám přírodu v sobě, ale zároveň žijeme v Praze, ale aspoň se obklopujeme stromy a každodenní návštěvou uprostřed přírody,“ usmívá se herečka.

Vladimír Megre se zeptal, za jak dlouho bychom byli schopni naučit se hrát v ruském jazyce

Jak Gabriela Filippi říká, měla velké štěstí a s autorem knih o Anastasii Vladimírem Megre se setkala osobně. Bylo to při jeho zářijovém pobytu v Česku, tehdy si ho pozvala do svého Léčivého divadla. „Byl mým hostem ve druhé půlce našeho představení o Anastasii. Bylo to pro nás zvláštní, zároveň jsme hráli a jedním okem sledovali, jak Vladimír Megre reaguje.“

„Já jsem byla nadšená, on je srdečný, miluje improvizaci a miluje humor. Nás samotné, když jsme začali Anastasii hrát, překvapilo, že se diváci usmívají a smějí. Netušili jsme, že připravujeme hudební komediální představení, pro mě bylo největší touhou vložit do představení všechna ta krásná moudra, která mohou zkvalitnit žití každého z nás. Když o přestávce Vladimír Megre vešel do šatny, říkal, že se mu líbí, jakou energii naše představení má, jak neustále žije, jak probouzí v lidech světlé city a dokonce se nás zeptal, za jak dlouho bychom byli schopni se ho naučit hrát v ruském jazyce,“ usmívá se Gabriela Filippi.

Bylo napsáno ve hvězdách, že jednoho dne mám něco podobného vytvořit

Když její děti trochu odrostly a nepotřebovaly tolik mateřské lásky, založila Léčivé divadlo. „Začala jsem vnímat, že je čas pro mě jako pro ženu, jedna oblast mateřství je naplněna a že zase toužím věnovat se sama sobě a něčemu, co cítím a vnímám, že bych chtěla předávat, když jsem byla vyslána jako tvůrce do světa. Bylo napsáno ve hvězdách, že jednoho dne mám něco podobného vytvořit. Spojit tam dar herectví a zároveň moji obrovskou životní touhu a tou je metafyzika, hledání smysluplného principu života.“