Když vám manželka přišívá prst, potřebujete hodně slivovice, říká Jaromír Joo

Všichni zaměstnanci Národního cirkusu JO JOO vědí, jak se v takové situaci zachovat. „Když zapískám na píšťalku, vědí, co dělat. Máme poplachový plán, jsou připraveny kladiva, kolíky kotvící. V noci jsme stan přitloukali. Musí se obestoupit stan maringotkami, aby ten vítr se nedostal po něj,“ vysvětluje Jaromír Joo.

S leopardem na zádech do záchranného člunu

Cirkus Jo Joo zažil dokonce i povodeň. „Zvířata jsou na prvním místě. Když víte, že se velká voda přižene, vyvezete maringotky a návěsy se zvířaty na vyvýšená místa. Tygři, leopardi, krokodýli, hadi, koně, lamy, opice … o ty všechny se musíme postarat.“

Jaromír Joo ale zažil i situaci, kdy se maringotku s leopardem z bláta nepodařilo vyvézt. To bylo v Benátkách nad Jizerou. Když voda sahala už k podlaze, Jaromír vzal leoparda na ramena a chtěl nastoupit na člun k hasičům, kteří měli evakuaci na starost. „Říkali, my v Benátkách vozíme leopardy,“ směje se principál.

V kleci bych chtěl spát častěji, jenomže manželka je proti

Jaromír Joo se svým šelmám věnuje individuálně, chodí s každým zvlášť na procházku, snaží se s nimi spát i v kleci, alespoň dvakrát týdně. Prý by chtěl víckrát, ale manželka je proti. To, že vyděšené zvíře Jaromír Joo uklidní, dokazuje historka o tom, jak vlezl do klece k rodící tygřici.

„Jednou nám rodila tygřice, byla hluboká podestýlka a tygřice to první mládě zahrabala do ní a já měl strach, že se mládě udusí. Vlezl jsem opatrně dovnitř a to mládě odkrýval. Samice otevřela oči, a když mě viděla, její reakce byla, že se uvolnila, zavřela oči a rodila dál. Kdyby mi moje zvířata nevěřila, tak už tady dávno nejsem,“ říká majitel a krotitel Jaromír Joo.

Kdo chce být v životě šťastný, musí mít kolem rodinu

Jaromír Joo je sedmá generace cirkusové rodiny Joo. V současné době už v manéži vystupuje devátá generace. Rod byl založen v roce 1791. Po celá staletí všichni z rodu Joo ctí cirkusové desatero. „Když vstupuji do manéže, tak se podívám nad galerii, kde jsou iniciály mých rodičů. Vždycky je pozdravím, když kráčím do manéže s šelmou. Mám střelnou modlitbičku, že si na ně vzpomenu.“

V rodě Joo byla a stále je důležitá láska ke knihám a k literatuře, dědeček Jaromíra Joo mluvil i psal devíti jazyky, Jaromír mluví osmi. Doma má velkou sbírku knih nejen s cirkusovou tématikou. „Naše krédo? Zvířata jsou krotiteli láskou, pýchou a osudem. Na vztahu k nim se odvíjí jejich osudy a jejich život. Žádné zvíře, které celý život v cirkuse pracovalo, se nesmí prodat, nesmí se darovat, nesmí jít na porážku, to musí v cirkuse dožít. Je to člen naší rodiny.“

Maminka mě zfackovala, když mi bylo 55 let

U správných komediantských rodů je důležitá úcta ke starším. „Moje maminka, když mi bylo 55 let, si mě postavila do pozoru a pořádně mi nafackovala. Pak jsem ji prosil, ať už mě příště nefackuje před mými zaměstnanci, protože mi to snižuje autoritu,“ usmívá se Jaromír Joo.

Během svého neuvěřitelného vyprávění pustil Jaromír Joo ke slovu i svou paní Marcelu. Ta vzpomínala na ne příliš veselé chvíle svého artistického života. V angažmá v Polsku byla svědkem, kdy při vystoupení devatenácti ledních medvědů přišla o život mladá dívka.

Pokud se v manéži něco stane, je to vždycky chyba člověka

„Za tři měsíce se u nich vystřídali tři domkáři, pomocná drezérka zakopla a všech devatenáct medvědů se na ni vrhlo. Šest medvědů ji svléklo a zbytek ji ohlodal. Sice ji z klece dostali, ale za 4 hodiny zemřela,“ ukazuje Marcela Joo na odvrácenou tvář cirkusového života.

Jaromír Joo také zažil horké chvilky. „Pokud se něco stane, je to chyba člověka. Můj tygr Borneo zvedl packu a zahákl mě za svetr. Já mu říkám, co blbneš, já mám novej svetr a najednou jsem měl zraněné prsty. Manželka mi to zašila, vzala jehlu nit a bylo. Nejdřív musíte dát do slivovice prst, pak ji vypijete a pak nit a zase to vypijete. Takhle mi to zašila,“ smějí se manžele Joo.