Kristián Kodet o Emanuelu Juliánovi Kodetovi: Děda byl démon

23. září 2014

„Je to taková jednoduchá deska. Aby se tam vešlo písmo, aby tam byl hmat dědečka, tak jsem použil jeho podpis. Je to zavazující, je to šílený, děda byl začátek našeho rodu. Říkal jsem si, abych to nezvoral. Nechal jsem to odlít do bronzu a bylo úžasný, že to v Pelhřimově dali na jeho rodný dům,“ vyprávěl v Dobrém dopoledni malíř Kristián Kodet, vnuk pelhřimovského rodáka, sochaře a výtvarníka Emanuela Juliána Kodeta.

Kristiánovi bylo šest let, když pelhřimovský rodák Emanuel Julián Kodet zemřel. „Děda u nás nějaký čas bydlel, když přišel z nemocnice. Jako malý kluk jsem vyloupával rohlíky a děda říkal: takovýhle vyloupaný rohlíky? To nikdo nemá,“ vzpomínal na zakladatele rodu Juliána Emanuela Kodeta jeho vnuk Kristián Kodet.

Po dědově smrti všechny jeho věci narvali do popelnice

„Když dědeček zemřel, tatínek musel do týdne jeho svazový ateliér vyklidit, jenže musel také do nemocnice a přišel tam poslední den. Nějací lidé ze svazu narvali všechno do popelnic, všechno co se dalo. On všechno dělal do sádry a do hlíny, těch materiálů bylo málo a oni všechno vyházeli. Děda měl naštěstí ty ženy celý život kolem sebe, tak se spousta věcí dochovalo u nich,“ směje se výtvarník Kristián Kodet.

Děda, víte, ty ženy, to bylo neuvěřitelné

„Mám jednu fotografii, kde sedím dole na sochařském stojanu a pozoruju dědu při práci. Ale vůbec si na to nepamatuju. Táta vyprávěl historky. Děda, víte, ty ženy, to bylo neuvěřitelné. On říkal: milostivá paní, takovou polívku jsem v životě nejedl a to říkal každej den, různým ženám,“ směje se vnuk Juliána Emanuela Kodeta, Kristián Kodet.

Spousta výtvarných děl Emanuela Kodeta je ve Vídni a v Římě, Kristián Kodet by rád dědečka povýšil tam, kde si zaslouží být. Po návratu ze své poslední emigrace ve Spojených státech kupoval a sháněl díla svého otce Jana Kodeta a dědečka Juliána Emanuela Kodeta. „Teď máme Galerii Tří generací Kodetů v Hradci Králové. Mám téměř všechno.“

Děda byl démon

Po návratu z emigrace si dal Kristián Kodet inzerát. „Na Újezdě bydlela nějaká dáma a povídá mi: on mě dědeček miloval, já mám od něj tuhle sochu. Vidíte? To jsem já, nechal jsem jí při tom, protože jsem tu sochu chtěl, jenže to byla socha mojí babičky, dědovy ženy. Pak se stejná situace opakovala na Vinohradech. A zase to byla socha mojí babičky. Děda byl démon,“ vypráví příhodu ilustrující život Emanuela Juliána Kodeta jeho vnuk Kristián.

Než napočítají do deseti, musíš vstát, jinak dostaneš do držky

Když bylo Kristiánovi Kodetovi 16 let, vyrazil s otcem Janem Kodetem do Bruselu, udělal příjímací zkoušky na Akademii des Beaux a byl přijat. Bez znalosti jazyka a finančního zajištění ho otec nechal samotného, protože věděl, že by syna po návratu do Čech úřady do zahraničí znovu nepustily.

„Táta odjížděl, já jsem ho šel vyprovodit na nádraží. No hrozný, zůstal jsem v Bruselu. Ta výhoda bez rodičů, to bylo úžasný. Já mu telefonoval: táto, já nemám na nájem, já nemám na nic. Táta říká: co říkáš? Jseš v ringu, když dostaneš ránu, než napočítají do deseti, tak musíš vstát, jinak dostaneš do držky. Ahoj. On mi z toho socialismu nemohl pomoct,“ vyprávěl v Dobrém dopoledni Kristián Kodet.

V současné době vystavuje v Ostravě, v Českých Budějovicích. „Na zimu se těším na Floridu. Tam mám ateliér. Lehnu si na záda, ale taky maluju. Američanky jsou krásný, nádherný, zvlášť, když za nimi je moře,“ přiblížil své plány výtvarník Kristián Kodet.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio