Kůň je v lese můj kolega, taky se někdy pohádáme, říká kočí Jan Mičín

20. listopad 2014

Vyučil se automechanikem, chvíli jezdil po světě kamionem, ale vždycky se chtěl pracovat s koňmi. „Chvíli jsem zkoušel i jezdecký sport, ale to vás neuživí. Tak jsem zkusil práci s tažnými koňmi,“ vypráví Jan Mičín z Janoviček na Bystřicku. V Dobrém dopoledni si s Tamarou Peckovou povídali o tom, co obnáší práce kočího s tažnými koňmi v terénu, kam se těžká technika nedostane.

Na téhle profesi je podle kočího Jana Mičína nejtěžší odhadnout terén, člověk se s ním musí sžít, taky s koněm, aby šli oba spolu. „Abychom se nehádali, je to nebezpečná práce. Člověk musí dávat pozor, aby se nestalo něco člověkovi a taky koni.“ A pokud přeci jen nebezpečná situace nastane, Jan dává větší pozor spíše na koně než na sebe.

Lord, Silver a Baron jsou českomoravští belgici

Jan Mičín s touhle prací začal před dvěma lety s kamarádem, bohužel se časem nepohodli, proto si musel pořídit koně vlastního. „První byl Lord, sedmiletý českomoravský belgik, druhý je Silver, tomu je pět let a ještě mám osmiměsíční hříbě Barona. Všichni jsou to českomoravští belgici, kteří jsou dobří na práci do terénu.“

Práce s tažnými koňmi je hlavně o důvěře

Tažný kůň se práci s tažným postrojem začne učit kolem druhého roku. „Musí se nejdřív naučit povely, kolem pátého roku mohou začít pracovat v lese. Tahle práce je hlavně o důvěře. Mladý kůň musí na povel zastavit, kolikrát jde v lese o život. Zahnout doleva, doprava, couvnout,“ vypočítává základní dovednosti tažného koně Jan Mičín.

Někdy si prý s koňmi v lese povídá, někdy si nadávají. „Snad to berou sportovně a než přijdeme domů, tak to zapomenou. Kůň je můj parťák. V lese bývám s koněm sám, pro mě je to lepší, nemusím dávat pozor ještě na někoho dalšího,“ přiznává mladý kočí Jan Mičín.

Důležité je, aby koně v páru zabrali ve stejný okamžik

Často se stane, že do lesa vyrazí ve třech. Jan Mičín, Lord a Silver. Takové práci se říká tažení v páru. „Není těžké dva koně zapřáhnout, je těžké je to naučit, aby šli spolu, aby zabrali ve stejný okamžik, aby se nepřetahovali mezi sebou. Koně si musí sednout spolu. Lord a Silver to naštěstí zvládají. Barona to teprve budu učit, uvidíme, co to bude dělat.“

Při práci v lese záleží na zkušenostech zvířete i kočího. Když je kůň zkušenější, je to podle Jana Mičína lepší. „Je to profesor, kolikrát člověka něco naučí. Zkušený kůň je výhoda.“

Ještě než kočí dořekne prr, zkušený kůň zastaví

Některý kůň prý na povel dokáže zastavit, ještě než stačí kočí povel vyslovit. U některého musí kočí počítat s prodlevou a povel prr musí vyslovit o chvíli dřív, aby zastavil v požadovaném úseku. Práce kočího je fyzicky, ale i psychicky náročná.

Ještě nikdy se prý nestalo, aby kládu z kopce nesvezli. „To se stává často, třeba čtyřikrát, pětkrát přepřaháme. Většinou se kláda zapřahá za širší konec klády, někdy je kláda široká moc a byla by to pro koníka zbytečně velká dřina, takže ji upevním za užší konec. Musím to vymyslet tak, aby to měl ten koník co nejlehčí,“ popisuje romantickou, ale těžkou práci kočí Jan Mičín.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio