Lov k Jaroměřicím nad Rokytnou patří, zpívá se o tom i v první české opeře z roku 1730

21. duben 2017

Lov a šlechta, to je téma nové sezónní výstavy na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Dlouhá léta o takové výstavě snila správkyně zámeckých sbírek Jana Petrová. „Když na zámku na každém kroku narážíte na památky po téhle ušlechtilé zábavě šlechty, tak vás to napadne často, jenže pak se musela udělat jiná témata nebo jsem zase objevila něco, co mě tak oslovilo, že to dostalo přednost. Lov tedy přišel na řadu až letos,“ vyprávěla autorka výstavy Jana Petrová v Dobrém dopoledni.

Lov k Jaroměřicím patří, důkazem mohou být i slova první české opery z roku 1730. „Tam se zpívá, že Jaroměřice byly založeny na počest úspěšného lovu knížete Jaroslava. V místech, kde dnes Jaroměřice stojí, ulovil mohutného jelena. Na věčnou památku založil právě Jaroměřice,“ vypráví Jana Petrová.

Bez splněných tajných snů by neměla touhu výstavy dělat

Na začátku každé výstavy je scénář s tím, co chce autor návštěvníkovi sdělit, co by rád, aby se o tématu dozvěděl, jaké předměty budou vystaveny. Jana Petrová přiznala, že do scénáře každé výstavy, kterou připravuje, propašuje svoje tajné sny. „Jinak bych neměla touhu výstavy dělat. Vystavuji tam nádherný pohár pro vítěze lovu, který je vyřezán ze slonoviny, ten je překrásný a nikdy jsem neměla šanci ho vystavit. Mě strašně zajímají úžasné trofeje, ty jsem také neměla šanci ukázat, nádherné obrazy, lovecká zátiší, která také nemohla být vystavována, protože zámecká prohlídka byla koncipována úplně jinak.“

Jana Petrová, kastelánka zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou

V původním scénáři výstavy Jana Petrová počítala s originálními barokními šaty pikérů, které by pro Jaroměřice zapůjčila z unikátní sbírky barokního oblečení ze schwarzenberských sbírek v Českém Krumlově, nakonec si to ale rozmyslela. „Je to z obrovské úcty k tak unikátní sbírce. To je zázrak, že se šaty z barokní doby zachovaly. Výstava je na dva roky a já jsem prostě měla strach,“ přiznává autorka výstavy Jana Petrová.

Nešťastná událost na lovu posílala vliv rodu Schwarzenbergů

Oděvy ale k vidění budou, od kolegyně z brněnského technického muzea si Jana Petrová zapůjčila šaty jejího prapradědečka. „Jsou z 19. století. Jedná se o sváteční uniformu. Lov a myslivectví jsou v jejich rodině tradiční záležitost. Její předek František Dyk byl lesmistrem, dokonce existují speciální Dykovy tabulky na měření lesního porostu. Působil v karlštejnských lesích. To je moc hezký příběh. Mám šaty i jeho fotografii ve sváteční uniformě,“ usmívá se Jana Petrová.

Barva typická pro oblečení účastníků lovu v období baroka byla červená, zvláště naháněči byli takto výrazně oblečeni. Bylo to kvůli bezpečnosti. „Je známá historka Adama Františka ze Schwarzenbergu, který byl pobočníkem císaře Karla VI. Adam František se na jednom honu ocitnul v palebné linii císaře, ten měl právo prvního výstřelu a svého pobočníka zasáhl do oblasti břicha, Adam František za několik hodin zemřel. Říká se, že tahle jeho smrt stojí za dalším vzestupem rodu Schwarzenbergů, protože císař trpěl výčitkami svědomí, že nešťastného Adama Františka zastřelil,“ vypráví lovecký příběh, který ovlivnil dějiny Jana Petrová.

Ve Španělsku lovec zápasil s lovnou zvěří po způsobu toreadorů

Lov měl jasně daná pravidla. V každé zemi však probíhal jinak. „V německy mluvících zemích byl obvyklý obstavený lov. Vybralo se místo, tam čekala šlechta s puškami, naháněči tam nahnali co největší počet zvěře a připravení lovci stříleli. Ve Španělsku se jednalo o jeden vybraný kus zvěře, který se nahnal do ohraničeného prostoru, kde s ním lovec za přihlížení diváků zápasil po způsobu toreadorů. V Itálii se zase jednalo o jakési divadelní představení. Byly tam postaveny letohrádky, kulisy, umělá jezírka, kam se zvíře opět zahnalo,“ přibližuje způsoby lovu Jana Petrová.

Velmi módní záležitost k nám dorazila z Francie a Anglie. „Parfosní lov. Ten vznikl na základě nedostatku lovné zvěře. Vybrali jednoho jelena, kterého ti lovci na koních hnali a štvali až do úplného uštvání. Měli přestávky na výměnu koní a také tak nechali odpočinout lovenou zvěř, aby lov trval delší dobu. O těchto přestávkách se setkávali s doprovodem, ženy za nimi dojížděly v kočárech, hrála hudba, bylo připraveno občerstvení. Tento způsob lovu byl velice nákladný,“ vyprávěla Jana Petrová ze zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio