Marta Dřímal Ondráčková: Mám velmi málo rolí, ve kterých bych se nějakým způsobem nesvlékla

Marta Dřímal Ondráčková vnímá jakýsi spodní proud, který jí během představení jede. „Nevnímám, jestli paní v první řadě se nějak divně tváří, to neřešíte. Je to škatulka v hereckém mozku, která je odpojená od hereckého jednání, od soustředění. Nejhorší pro mě bývají poslední generálky. A na premiéře? Ta energie je prostě jiná.“

Před premiérou publikum nekontroluji

Každý herec má své rituály a zvyky. Marta rozhodně nepatří k hercům, kteří před premiérou chodí na ke kukátku opony, aby se podívala, kde kdo sedí. To prý naštěstí může zkontrolovat během představení. V inscenacích, které ztvárnila, ať už v Opavě, Brně, Praze nebo v Jihlavě, měla vždy chvilku, kdy mohla premiérové publikum zkontrolovat.

Přiznává ale, že na scénu před každým představením zajde. „Jdu si šlápnout na jeviště, pro štěstí. Každé představení má speciální. Před Lakomcem, kde hraji Frosinu, mám velmi technicky náročný výstup, je to takové to klasické brblání. Kolegové jsou naštěstí na scéně hluční, tak se uvolňují tím klasickým prrrrrrrr,“ usmívá se mladá jihlavská herečka.

Premiéra je sváteční událost

Premiérové publikum je všude stejné. „Je to svátečnější představení, lidi se jdou bavit, bez ohledu na žánr. Je to sváteční událost, ti diváci to tak berou, i když se třeba nebaví, když se představení nelíbí, tak to je jiné než klasická repríza,“ snaží se přiblížit jihlavské premiérové publikum Marta Dřímal Ondráčková.

Martě se rozhodně nestýská po Praze. Podle ní je v Praze velmi nepřátelské prostředí. „Musíte být hodně obrněný, mít ostré lokty. Nastane tam únava z mašinérie, která vás semele. Já už byla unavená z toho, jestli tuhle roli dostanu, a jestli vůbec v téhle sezoně budu hrát. Záměrně jsem Prahu opustila, chtěla jsem si odpočinout,“ vysvětluje důvody svého divadelního angažmá v Jihlavě Marta Dřímal Ondráčková.

Dvoják je pro herce opravdový zápřah

Marta odehrála během dvou týdnů dvě premiéry. První byla na Malé scéně, jednalo se o hru Interview, ve které ani jeden z dvou protagonistů nesleze z jeviště. A druhá byla inscenace Lakomec, kde nemá tak výraznou roli.

„Říkám, že Frosina v Lakomci je improvizace na dané téma. Herec musí pochopit situaci, aby ji fixoval na jevišti. Ta slovíčka mu jenom pomáhají, aby tu situaci předal divákům. Texty se většinou učím během zkoušek. U Interview to tak bylo, režisérka Kateřina Dušková nám tak dokonale vysvětlila situace, že jsme s Jakubem Škrdlou neměli pocit, že se něco učíme.“

Marta Dřímal Ondráčková, herečka|foto: Leoš Skokan

Hodně práce mi rozhodně nevadí, jsem workoholik

Marta Dřímal Ondráčková o sobě tvrdí, že je workoholik, hodně práce jí nevadí. Jen musí mít čas každé té práci dávat tolik, kolik potřebuje. „Tahle hra je o médiích, jak nás ovlivňují. Vlastní zkušenosti mám, ale že bych se nějak drásala určitě ne. I když mi párkrát bulvár nepěkné věci provedl, beru to tak, že jenom dělají svou práci.“

Myslíte úplně mé nahé scény?

„Myslím, že horší je obnažit se duševně než fyzicky. Mám velmi málo rolí na jevišti, ve kterých bych se nějakým způsobem nesvlékla alespoň náznakem, myslím fyzicky. Pokud to patří k roli, tak s tím nemám problém. Horší je obnažování duševní.“