Martin Komárek: Když dám svůj nejlepší čas a soupeř pokazí, můžu být nejlepší na světě

Tradice dřevorubeckého sportu nepochází z Evropy, pochází hlavně ze severní Ameriky. Základ můžeme spojit také s osidlováním Austrálie a Nového Zélandu. „V době, kdy k tomu docházelo, světadíly byly hodně zalesněné. Lidi potřebovali zpřístupnit velké prostory. Tak se začalo kácet, místa pro cesty, pro města. Ze dřeva se stavěly domy a hlavně lodě,“ připomíná historii tohoto sportu vicemistr světa Martin Komárek.

Už tehdy se dřevorubci mezi sebou chtěli porovnávat, tahle práce byla velká dřina, chtěli si ji zpestřit. Hledali způsoby, jak se poměřovat. „Některé závody trvají desítky, stovky let. Ale Timbersport jako takový je starý třicet let, vznikl v Americe a z těch původních disciplín se vybralo šest, které jsou nejnáročnější a také atraktivní.“

Tak tady to pro mě končí, protože se bojím

Technicky nejnáročnější disciplínou v Timbersportu je springboard. Závodníci vysekají do soutěžní klády představující strom kapsy, do kterých umístí prkna. Nejdříve jedno, na něj stoupnou, vysekají kapsu pro druhé. Teprve z tohoto prkna závodník přeseká kmen upevněný na vrcholu klády.

„Je to královská disciplína, trvá hodně let, než se dostanete na dobré časy. Hlavu máte ve výšce čtyři až čtyři a půl metrů. Když jsem s tím začal, vylezl jsem nahoru a řekl si: tady pro mě timbersport končí, protože se prostě bojím. Stát v takové výšce na tak tenkém prkně a ještě do toho mlátit, to nedám. Ale dá se to,“ vzpomíná na své první pokusy v disciplíně zvané springboard vicemistr světa Martin Komárek.

Celý dřevorubecký sport má jasně dané postupy, techniky a bezpečnostní pravidla. Když chce člověk s tímto sportem začít, musí projít tréninkovým kempem, kde profesionální trenéři zájemce naučí techniky, které jsou dané, jsou vymyšlené, zkrátka existují desítky let.

Spadl jsem dvakrát

„Krok za krokem se učíte techniky. My jsme začínali nejdřív sekat na jednom prkně, vysekávat ty kapsy, trvá to roky, než získáte jistotu. Párkrát jsem spadl, nic zásadního se nestalo. Máme chrániče, to nám také pomáhá. Když se držíte těch technik, úraz se eliminuje na pár procent.“

Za 14 let spadl Martin Komárek dvakrát. „Čekáte, že se to stane. To prkno povolí. Ten pád není rychlej. Musí se držet sekera, aby nezranila nikoho okolo nebo vás. Je možné, že se sekera může poškodit, ale mě se to ještě nestalo.“

Dřevo se musí zrentgenovat

Sekera určena pro královskou disciplínu zvanou springboard má pod tři kilogramy, je to speciální výrobek pro tento sport . „Pokud bychom jí použili na normální dřevo, zničíme ji. Má čtrnáct stupňů vepředu, pro srovnání žiletka má jedenáct stupňů. Jsou výrobci na Novém Zélandu, jeden v Evropě a v Austrálii. Je to speciální ocel. Musíme se o ni starat.“

Výkony závodníků se dají skvěle porovnávat, měří se čas. Průměry dřeva jsou stejné, na každou disciplíny jsou dané. Jediné úskalí, se kterým závodníci bojují, je příroda. „Do toho dřeva prostě nevidíte. Může tam být svalek zarostlý, suk. Na ty vrcholné závody se dřevo rentgenují, aby tam suk nebyl. To je speciální stroj, který dřevo zrentgenuje stejně jako kosti.“

Když soupeř pokazí, můžu být nejlepší. Jinak nemám šanci

Pravidla tohoto sportu neurčují velikost a váhu soutěžního náčiní. „Je to individuální věc, kolik závodník váží, jakou má sílu. Já mám 90 kilo, když ta sekera je moc těžká, tak jste pomalý a netrefujete se, já preferuji lehčí sekery.“

Může se stát nejlepší český sportovní dřevorubec, čtyřnásobný mistr Evropy, stříbrný a bronzový z mistrovství světa, v tuto chvíli třetí nejlepší na světě Martin Komárek světovou jedničkou? „Pokud se budu bavit o všech šesti disciplínách, nemám šanci. Ale když já dám svůj nejlepší čas a soupeř zkazí, mám šanci,“ myslí si vicemistr světa v Timbersportu Martin Komárek.