Medailérským očím dává odpočinek zelená zahrádka

Vojtěch Dařbujan vystudoval obor rytectví na výtvarné škole v Jablonci nad Nisou. Jeho paní Magdaléna polygrafii a design, v jejich ateliéru má na starost výrobu dřevěné židovské hračky drejdl, kontakt s klienty a administrativní záležitosti. Trochu smutně přiznává, že na tvůrčí práci jí moc času nezbývá. Oba jsou podepsání pod návrhem jihlavské pamětní mince a repliky jihlavského denáru.

Občas píšu zrcadlově

„Na všechno se dívám zrcadlově. Veškeré texty si dokážu představit, jak mají vypadat zrcadlově. Občas i v civilu při psaní tiskacím písmem píši zrcadlově“, směje se Vojtěch Dařbujan.

Magdaléna na návrh mincí vymýšlí texty, také je autorkou doprovodných článků k jednotlivým návrhům Vojtěcha.

Při vzniku návrhů medailí nebo mincí je důležité vědět, koho má zakázka oslovit. „Má mít vztah k dětem? Nebo ke kulturnímu místu, městu nebo k městskému znaku? Tak to bylo u návrhu jihlavské pamětní medaile.“

Právě u jihlavské pamětní medaile se s radními v názorech na podobu mince rozešli. Vojtěch se nechal inspirovat gotickým erbem města Jihlavy, ten se ale radním nelíbil. „Musel jsem změnit podobu na aktuální verzi městského znaku, která se používá na všech materiálech,“ přiznal Vojtěch Dařbujan a jedním dechem dodává: „Když to pak vyrývám vlastní rukou, musí se mi to líbit. Jinak by to špatně dopadlo.“

K ryteckému stolu nikdo nesmí

A jak to vypadá v ateliéru, když vzniká návrh? „Vojtěch musí mít na práci klid. Aby neudělal chybu, je u svého ryteckého stolu, kam nikdo nesmí. Ta práce se nedá dělat dlouho, je to náročné pro oči a pro ruce,“ přibližuje pracovní atmosféru v medailérské dílně a mincovně Dukát Magdaléna Dařbujanová.

Návrh medaile nebo mince vzniká nejdřív na papíře, občas pomůže počítač. Když je návrh definitivní, musí ho Vojtěch nazmenšovat do velikosti 1:1, zrcadlově obrátit a nanést obraz přímo na kov budoucí raznice.

Teprve potom se medailér pustí do titěrné práce, do nejjemnějších obrysů. „Ten otisk se během práce otírá, úplně zmizí. Než ho setřu, musím stihnout obrýt rukou velmi jemným rýtkem celou plochu. Veškeré obrysy písma, motivy, abych všechno na oceli měl,“ vypočítává Vojtěch Dařbujan.

Jednou za čtvrt roku se Vojtěch urýpne. Taková chyba stojí medailéra mnoho času, většinou to znamená nepřesnost odbrousit a začít znovu. „Když se to stane, musím práce nechat a jít si odpočinout. Nejlepší je to na zahrádce. To nám radili už na škole: když máte unavené oči, koukněte do zeleného. Opravdu to funguje,“ říká Vojtěch Dařbujan.

V dílně u Dařbujanů kromě mincí a medailí vznikají dřevěné hračky, šperky a nově se Vojtěch pustil do výroby náčiní pro šperkaře a zlatníky. Dařbujanovi také do Zadní synagogy v Třebíči dodávají židovskou hračku drejdl.