MFDF je velmi nevypočitatelným organismem a to je výzva, říká jeho ředitel Marek Hovorka

„Snažíme se festival budovat tak, aby dokumentárním filmům pomáhal. Jednak hledat diváky, ale zároveň najít koproducenty, upozornit na ně filmové fondy, najít distributory. Děláme, co můžeme,“ vyprávěl Marek Hovorka.

Až nebudu dělat festival, tak třeba budu dělat filmy

Vystudoval Katedru dokumentární tvorby na FAMU, obor filmová režie, není mu po kameře smutno? „Není, já jsem muž a nemůžu dělat dvě věci najednou. Až nebudu dělat festival, tak třeba budu dělat filmy. My festival děláme hodně tvůrčím způsobem a díky tomu nás to pořád baví. Je to stále hektické a nepředvídatelné. Dokumentární filmy se odehrávají před vaší kamerou, vy si je nenaplánujete předem, pokud ano, je to z filmu znát a nepůsobí autenticky. A podobně to má i festival, je velmi nevypočitatelným organismem a to je výzva,“ přiznává Marek Hovorka.

Hostů je několik set, možná tisíc. Marek Hovorka by se nejradši stihl setkat se všemi. „Nemůžu to stihnout, stává se mi, že se ke mně pak hlásí na jiných festivalech, kam jezdím, a připomínají se. Hosté, kteří jsou v sekci masterclasses, to jsou velké persony. Producentka Rebecca O‘Brien, která dlouhá léta spolupracuje s britským režisérem Kenem Loachem, ten letos získal za film Já, Daniel Blake Zlatou palmu v Cannes. Nebo Mike Bonano, hvězda aktivistických filmů. Ti budou o své tvorbě hovořit a předávat své zkušenosti,“ představil alespoň dva festivalové hosty Marek Hovorka.

Doufám, že se mi párkrát během festivalu podaří do kina zajít

Jít do kina je pro všechny organizátory příjemný zážitek, ale mockrát se to během festivalu nepodaří. „Ředitelovo místo je v zákulisí, dohled na detaily, případně péče o hosty, to je moje práce. Ale díky tomu, že naprostá většina filmů je dnes na nějakém typu nosičů nebo na internetovém linku, my i ty nejvzácnější filmy vidíme předem. I přesto doufám, že se mi párkrát během festivalu podaří do kina zajít,“ věří Marek Hovorka.

Festivalový dramaturg vnímá filmy úplně jinak než festivalový divák. „Mojí hlavou se ročně promete třeba 1500 filmů. Je jasné, že větší část z nich nevidím od začátku do konce. O tom to není, některé vidím třikrát, abych potom věděl, jestli má film v programu být nebo ne. Letos se přihlásilo 3 600 filmů a do soutěžních sekcí se jich dostane 60, dalších čtyřicet do nesoutěžních. Je důležité, aby kolekce dohromady fungovala. Kdyby vzniklo deset film na uprchlické téma, a všechny byly skvělé, prostor dostane jeden, možná dva,“ popisuje část své práce Marek Hovorka.

Co si nesete na zádech? Ptá se festivalový vizuál

Jako každý rok MFDF proměnil podobu krajského města. „Po loňských ohništích jsou to letos super regály. Pokud se festivalový vizuál ptá: co si nesete na zádech, festivaloví architekti Josef Čančík a Vít Šimek říkají: co nepotřebujete, odložte,“ vysvětluje význam velké dřevěné konstrukce na Masarykově náměstí v Jihlavě ředitel MFDF Marek Hovorka.