Moucha bzučivka je tak ošklivá, až je krásná, říká makrofotografka Karla Nixová
Rozvětvená rodina Florianů vždy žila ve Staré Říši a z každého manželství vzešlo hodně dětí „Otec byl z dvanácti dětí, nás bylo šest, my máme tři, tak nevím, kam to dál půjde,“ směje se fotografka Karla Nixová, nejmladší vnučka vydavatele a malíře Josefa Floriana. Na své dětství v umělecké rodině vzpomíná jako na dobu plnou zážitků, péče ze strany rodičů a setkáními s mnoha přáteli, kteří ke společenským Florianům mířili.
„Bylo to úžasné, kolik osobností tou domácností prošlo. Ta rodina byla vždycky otevřená, přijala s otevřenou náručí každého hosta s dobrými úmysly,“ vzpomíná Karla Nixová. Jedním z blízkých přátel byl i opat břevnovského kláštera Anastáz Opasek: „Na své poslední návštěvě ve Staré Říši schoval u mé tetičky Evy opatský kříž a při výslechu potom duchapřítomně tvrdil, že když věděl, že bude zbaven své funkce představeného kláštera, byl povinen ho poslat do Vatikánu,“ vypráví v Dobrém dopoledni nepříliš známou historku.
Všichni sourozenci tvoří
Ve Staré Říši se rodina tatínka Jana a maminky Karly přestěhovala se všemi šesti dětmi v 70. letech do většího domu, protože domek dědečka Josefa už jim byl těsný. Jan Florian byl portrétistou, ale také operním zpěvákem v jihlavském divadle. Karla Florianová, rodným jménem Křemečková, maluje akvarely, olejomalby, restauruje sochy, obrazy i fresky a navrhla několik vitráží. Všichni potomci jsou nějakým způsobem výtvarně činní.
Nejstarší dcera Marie má nyní izraelsko-české občanství a jméno Miriam Prokop. Je malířkou a fotografkou a plně se věnuje tvorbě. Jan je vynikající sochař, dělá monumentální sochy, třetí je Magdalena, která je velmi všestranná. Dělá olejomalbu, pastely, grafiku, věnuje se i restaurování soch a kromě toho učí i angličtinu. Josef má za ženu výbornou řezbářku Jaroslavu Florianovou a bratr Václav je Karle věkově nejbližší: „Dělá malby a portréty, s tím jsme teď nedávno spolupracovali na obalu alba Richarda Müllera a oponách Pro Petra Bendeho,“ říká Karla Nixová.
Na jihlavské Střední grafické škole člověk vyzkouší všechno
„Tatínek říkal, že člověk má nejprve pořádně umět řemeslo, aby mohl později přistoupit k umění, takže jsem musela začít kresbou, i když jsem to nesnášela,“ směje se výtvarnice, když vzpomíná na své začátky. Dlouho se potom věnovala velkým figurálním kresbám. Na Střední grafické škole v Jihlavě to byl předmět Radka Víznera, ale škola umožňovala vyzkoušet si všechno. „Přičichla jsem i ke klasické grafice, zkusila jsem lepty, suché jehly, ale nejvíc mě chytla litografie,“ přemýšlí výtvarnice. Na mateřské ale na tyto techniky nebývá čas. Karla Nixová pod vedením svého manžela Jaroslava začala také fotografovat.
Portréty dělá dál, také akvarely se dají doma po nocích stihnout, ale dnes už se především věnuje makro fotografii. „Je to vlastně focení detailů, malých věcí – brouků, kapky rosy, sněhové vločky. Toho, co nevnímáme pouhým okem. Manžel mi koupil objektiv a řekl, ať to zkusím, a mě to velice chytlo. Objevila jsem naprosto kouzelných svět detailů. Nedávno jsem třeba zkoušela fotografie sněhových vloček a úplně jsem užasla,“ říká fotografka.
Se svou fotografií mouchy bzučivky uspěla v mezinárodní fotografické soutěži Gurushots, kam se může přihlásit každý. „Ta moucha má nádherně kovové tělo, a když se vyfotí na slunci, tak je to neskutečný tvor, a právě tahle fotografie se dostala mezi prvních 100 fotografií na světě z celkových asi čtyřiceti tisíc, takže možná jdu dobrým směrem,“ směje se Karla Nixová. V létě chce na Dnech otevřených zahrad u vášnivého skalničkáře Pavla Holíka vystavit makro fotografie zahradních škůdců.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
