„Můj tatínek opravil i víko odpadkového koše, z pantu od klavíru,“ říká zakladatel Muzea kutilství

14. leden 2014

Milan Říha je kutilem od narození, má to v genech po tatínkovi. Své výrobky si označoval iniciálou a pořadovým číslem, M1, M2… S kamarády se předháněl, kdo je výkonnější novátor, kdo vymyslí lepší technický „zlepšovák“. Dnes už nekutí, ale nejlepší kousky od ostatních kutilů vystavuje ve svém muzeu v Polné. Uvidíte ovladač ze záchodového splachovadla nebo blikající plavecké brýle, které působí proti migréně.

„Klasickým prototypem kutila byl můj tatínek. V šedesátých letech jsme měli plastový koš, ze kterého upadlo víko. My jsme ho ale nevyhodili. Tatínek sehnal pant od klavíru, sehnal i další materiál a to víčko zrekonstruoval,“ vzpomíná Milan Říha na své dětství, kdy sám začal kutit.

„Byl jsem takový fanatik, že jsem těm výrobkům dával jména, M1 jako Milan jedna a dál. Tu jedničku už nemám, ale na půdě jsem teď našel M2. Je to nabíječka na tužkové baterie. Byla z krabičky měřicího přístroje a vyrobených pérek,“ popisuje polenský kutil a sběratel.

V Muzeu kutilství v Polné uvidíte exponáty z 50. let minulého století i z doby nejnovější. Milan Říha říká: „V padesátých letech dominovaly u kutilů hlavně pračky. Mám v muzeu jednu i se ždímačkou a dokonce se tyto kousky prodávají i dnes na internetu tak za dvě stovky. V sedmdesátých letech to byly nízkofrekvenční zesilovače na gramofony, cirkulárky na zahrádky. V osmdesátých letech to už byly takové ty technické věci, počítače, joysticky. Mám jeden úžasný z velkého špendlíku.“

Ve vysílání Tandemu zazněly i dvě ukázky „technických vymožeností“, které s sebou Milan přivezl. Vyzkoušeli jsme „mluvicí“ teploměr, a vysílač morseovky. Ani jedno nezklamalo. Polenský sběratel se pochlubil i legendárním dvojčetem, které dodnes funguje.

„Vyrobil ho tatínek pro své dcery. Použil k tomu walkmana, který se dá z přehrávače vyndat, a také funguje, takže je to takové dva v jednom. Vše zabudoval do překližky, natřel stříbrnou barvou a bylo to,“ vysvětluje Milan Říha.

V muzeu má i přes dvě stě exponátů, většinou od mužů, ale i od žen. „Mám plnou skříň ručně vyráběných tapisérií. Až své muzeum rozšířím, rád bych jimi ozdobil zdi,“ svěřuje se Milan Říha s plány do budoucna.

Spustit audio