Muškař jde řekou nahoru, dolů, jak ho srdce táhne

Se sportovním rybolovem začal, když mu bylo 13 let. Tehdy se koníček změnil ve vášeň, ve sport. „Byl jsem u vody každý den. Když jsem tam náhodou nebyl, to bylo strašné. Co kdyby se tam odehrálo něco, a já u toho nebyl? K rybaření mě přitáhl táta, jak to tak většinou bývá,“ vzpomínal na své rybářské začátky Tomáš Starýchfojtů.

Tehdy jsem rebeloval, pořád mě u řeky honil někdo ze starších chlapů, kde mám dozor

Prvním učitelem Tomáše byl místní ortodoxní muškař pan Musil. „Ten mě vozil po řece, protože jsem neměl řidičák. Potom už to přišlo samo, když jsem se odvážil, začal jsem jezdit na kole sám. To bylo kolem čtrnácti, patnácti, šestnácti. Tenkrát nesměly děti samy chytat u řeky. Takže jsem pořád rebeloval. Pořád mě někdo z těch starších chlapů u řeky honil, kdeže mám ten dozor,“ směje se trenér české reprezentace muškařů Tomáš Starýchfojtů.

Na své první mistrovství světa vyrazil, když mu bylo 27, aktivní závodní kariéru opustil o jedenáct let později. „To bylo po mistrovství světa na Novém Zélandu. Získal jsem druhý individuální bronz. Tehdy jsem si říkal, že je nejvyšší čas odejít. “ Za svou sportovní kariéru z vod vylovil jedenáct cenných kovů.

Jdeme nahoru, dolů, jak nás srdce táhne

V Dobrém dopoledni zavzpomínal také na atmosféru velkých světových závodů. „Dopolední a odpolední soupeři se u večeře sejdou, poklábosí, jak to šlo, i pivko si dáme. V noci ještě něco našmodrchat, ráno zase porazit toho svého soka. Tři hodiny ve vodě žádné přátelství neexistuje. Ale rozhodně si rybáři nedělají naschvály. Když potřebuje někdo pomoci, poradit, záda vám nikdo neukáže.“

Muškař je podle Tomáše Starýchfojtů skoro turista. „Vesta, kterou máme osedlanou všema krabičkama a proprietama, váží až deset kilogramů. Přijedeme k vodě, auto necháme na záchytném parkovišti, nachystáme náčiníčko a pěkně v těch broďačkách, někdy krátkých, někdy ve velkých se vypravíme k řece. Jdeme nahoru, dolů, jak nás to srdce táhne. Někdy po proudu, jindy zase proti proudu, jako turisti.“

Počkejte si, až vyletí rodanka

A jak s muškařením začít? „Nechat si poradit, přihlásit se do kurzu. Když člověk vyrazí sám, jenom bude zamotaný a bude naštvaný,“ radí reprezentační trenér a ještě jeden tip přidá. „Počkejte, až vyletí rodanka, to je první větší jarní jepice, teprve pak uvidíme, co v té vodě máme. Potočák, lipan, tloušť takovému soustu neodolají.“

Čtyřnásobný mistr světa v muškaření si nejvíce pochutná na nejjednodušším rybím receptu. „Filet ze pstruha. Nekucháte, seříznete po páteři, uděláte si filetku, spodní kostičky si překrájíte jako kůži na bůčku, aby vás neškrábaly. Posolíte, pokmínujete, hodíte na máslo. S chlebem, nejjednodušší, nejstarší a nejluxusnější recept na rybu, který kdy byl.“