Na dálku adoptované dítě v Ugandě zlobí stejně jako dítě české. Puberta je všude stejná

V roce 2008 začali sponzorovat Isaaca Atchibu. „Teď chodí do šesté třídy, je mu asi 13 let a jeho snem je být lékařem, ale já se domnívám, že to zůstane jen u snu. Jednak je v pubertě, a druhá věc je, že má tu smůlu, že chodí do státní školy,“ vypráví Karel Váňa.

Ve státní škole v Ugandě je v jedné třídě 200 dětí

Do státní školy v Ugandě chodí do jedné třídy 200 i 230 dětí, sedí na zemi, nemají učebnice, pokud nemají peníze na sešity, nemají se z čeho učit. První čtyři roky studují ve svém rodném jazyce, pak se naostro začnou učit v angličtině, která je jedním z úředních jazyků. „Pokud nezvládnou za čtyři roky angličtinu, pak už se nic nenaučí. Isaac nám teď začal opakovat ročník,“ smutně vypráví Karel Váňa.

Karel Váňa se s Isaacem setkal při své nedávné cestě do Ugandy a jediné slovo, které byl Isaac schopen říci, bylo yes. Na cokoli odpovídal yes. „On mi nerozuměl. Zvláštní ale je, že jeho babička, která ho vychovává, se anglicky domluví. S ní jsem se domluvil. Proč se tohle děje, to je otázka,“ uvažuje Karel Váňa.

Dopisy za Isaaca psal jeho starší spolužák. To si pište, že dostal vynadáno

Některé děti jsou schopny se angličtinu naučit. „Třeba o dva roky starší spolužák Isaaca. A jak jsem se dozvěděl na místě, ty dopisy, které jsem dostával od Isaaca, psal právě tenhle spolužák. A psal je více dětem. Někdo se angličtinu naučí a dokáže ji použít,“ vypráví zážitky ze setkání s chlapcem adoptovaným na dálku Karel Váňa.

„Byl jsem velice překvapený, bylo nás víc. Nechci se tvářit, že za to za všechno může Isaac. Je tam spousta okolností, které na to mají vliv. Škola je poměrně daleko, jdou pět kilometrů pěšky, suchou vyprahlou krajinou, bosí, čtyřicítky, sluníčko v nadhlavníku. Ono se jim do té školy nechce. Další věc, v těch rodinách si dávají hodně záležet, že chtějí něco vypěstovat. Leckdy nejdou do školy z praktických důvodů,“ tak trošku omlouvá Isaaca Karel Váňa.

Pohrozil jsem mu tím, že ho přestaneme sponzorovat, ale nemyslel jsem to vážně

A jedním slovem dodává, že přesto dostal Isaac vynadáno. „Nejdřív anglicky a pak mu to musel kamarád přeložit. Musel jsem mu pohrozit, že když se nepolepší, tak ho přestaneme podporovat. Jinou možnost nemám, abych mu dával pohlavek, to nedávám ani své stejně staré dceři. Ale musím přiznat, že i když se nezlepší, my mu tu šanci budeme dávat dál,“ usmívá se Karel Váňa.

Nezisková organizace Bwindi Orphans všechny prostředky, které sponzoři věnují, podporovaným dětem. Aby Bwindi vydělalo na vlastní provoz, založili jsme Bwindi Coffee s.r.o. „Dovážíme zelenou kávu, kterou tady pražíme, kakaové boby, které se tady zpracovávají, dováží se sušené ovoce. Ze zisku se hradí činnost společnost Bwindi Orphans,“ vypráví Karel Váňa.