Na otevřeném oceánu musíte přijmout to, co nemůžete ovlivnit. Křičet na Atlantik vám nepomůže
Oceán chtěl překonat vždycky, přitahoval ho jako magnet, ale rozhodně neplánoval, že se přes něj pustí sám. Jachtařský instruktor Tomáš Kůdela tak trochu nedobrovolně, o to s větší chutí se pustil na sólovou plavbu přes Atlantik z Bermud na Azory. Trvalo to 24 dní a urazil 2388 NM, což je 4423 km. O svém splněném snu vyprávěl v Dobrém dopoledni Tamary Peckové.
Tomáš Kůdela jachtaří 15 let a celou dobu měl touhu přeplout oceán. Sen si splnil letos. Na oceán se vypravil na čtyři měsíce. Vyplul v lednu z ostrova Tenerife, přeplul Atlantik směrem na Barbados, tam poznával dva měsíce Karibik a jeho ostrůvky. Další etapa ho zavedla z Britských panenských ostrovů na Bermudy.
Tehdy mi prolétla myšlenka: to radši pluj sám, ne?
„Tam došlo k velké změně. Já beru s sebou lidi do posádky. Jsou to lidi, kteří se učí jachtařit, nebo je láká dobrodružství, nebo jsou sami kapitáni a chtějí se zdokonalit. Koneckonců jsem jachtařský instruktor. Cestou na Bermudy jsem měl plno, ale na trasu z Bermud na Azory se nikdo nehlásil. Jak se blížil ten termín, pořád nic. Tehdy mi prolétla myšlenka: to radši pluj sám, ne? Ta touha tam někde uvnitř byla, osud to chtěl a já jsem přistoupil k této přeplavbě bez dlouhé přípravy. Na sólo plavbu jsem se ladil asi 14 dní. Než bych vzal v přístavu nějakého stopaře, to to radši zkusím sám. Posádka nula, pojedu to sólově.“
„Jsme-li na moři sami, tak jsme tam hluboce se sebou, že můžeme do svého nitra a pocitů velice přesně nahlédnout, jsme-li na to připraveni. Pokud tam nebudeme ovládnutí totálním stresem, který nás zablokuje, v tom případě tam ale nemáme co dělat, protože to bychom pak byli totálně paralyzováni strachem, že bychom nebyli schopni řešit situace.“
Došla mi absurdita situace, jak se hádám s Atlantickým oceánem, smál jsem se půl hodiny
„Boj s okolím, s přírodou, věci se nevyvíjejí tak, jak jsem si naplánoval podle meteorologické předpovědi. Těšil jsem se, že upluju dalších 200 mil žádaným směrem a on ten vítr a vlny se vyvinuly jinak, studená fronta přecházela později, proudění se změnilo a najednou jsem nemohl jet k cíli, musel jsem změnit kurz. S tím jsem se tam musel utkávat, protože s tím nemůžete nic dělat. A jít na palubu a řvát a nadávat oceánu nemá cenu. Ale nadával jsem, ulevil jsem si a pak mi došla absurdita situace, jak se hádám s Atlantickým oceánem a smál jsem se tomu asi půl hodiny,“ vzpomínal na střípky z plavby Tomáš Kůdela.
Ne vždycky mu bylo do smíchu. „Měl jsem problém s autopilotem. Při sólové plavbě mě nemá nikdo možnost u kormidla vystřídat. Byl zadní vítr, kde je důležité, aby loď kormidloval autopilot ve chvíli, kdy já si chci udělat jídlo, vykonat potřebu, musím kormidlo pustit z ruky a taky nemůžete kormidlo držet 24 dní v tahu. Kormidlo je druhý člen posádky. Ve dvou třetinách cesty došlo k totální poruše autopilota a bylo to ve chvíli, když jsem nepřetržitě 30 hodin kormidloval, protože byl poměrně silný zadní vítr a vlny dosahovaly výšky sedmi metrů,“ popisuje těžké chvilky Tomáš Kůdela.
Ale to je právě ta realita, kdy si sáhnete na samotné dno
Ani nedokázal popsat pocit, jaký zažil, když po 30 hodinách nepřetržitého kormidlování zjistil, že autopilot je rozbitý. Trvalo dalších 16 hodin, než se počasí uklidnilo a Tomáš Kůdela mohl rozbitý přístroj opravit. „Vzdor, nechuť, proč zrovna teď, ale to je právě ta realita, kdy si sáhnete na samotné dno. Existuje pravděpodobnost, že to neopravím. Proces rozebírání trvá mnohem déle, protože se loď hýbe, musíte dávat pozor, aby vám to nespadlo do vody.“
Nejdřív radost, že si před cestou koupil náhradní díl, který situací vyřeší, jenomže chybou dodavatele měl Tomáš k dispozici úplně jinou velikost. Další výzva. „Šlo mi hlavou, existuje přeci nějaké technické řešení, pět hodin to trvalo, vyrobil jsem novou část autopilota z toho, co loď dala. To byla euforie, i počasí se začalo zklidňovat. Nohy nahoře, autopilot funguje, já si dopřál večerní kávu a koukal na západ slunce,“ usmívá se při téhle vzpomínce Tomáš Kůdela.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
