Na snímek vzácné harpyje pralesní Zdeňka Drlíková čekala mnoho hodin

22. září 2014

Jezdívá často a ráda. Za posledních šest let navštívila několikrát Jižní Ameriku, Afriku. Naposledy byla ve Venezuele. Cílovou destinaci svých cest si vybírá také podle různých nej. Když byla v Africe, navštívila nejstarší poušť, nejvyšší písečné duny, největší meteorit, největší vodopády, nebo největší vnitrozemskou deltu. Zdeňka Drlíková byla pondělním hostem Dobrého dopoledne Tamary Peckové.

Naposledy byla ve Venezuele, se svými přáteli tam strávila celý měsíc. Venezuela nabízí přírodní skvosty, které jinde nemají obdoby. „Nejvyšší vodopád světa Salto Ángel, nejvyšší stolové hory s nejvyšší horou Roraima, jsou tam největší mokřady na světě.“

Užíváte si to až potom, až přežijete

Když se na místo nej dostanete, nemáte podle Zdeňky Drlíkové šanci si to užít. „Když se tam dostanete, jste rádi, že se vám to povedlo. K vodopádům Salto Ángel cestujete skoro dva dny lodí, jste celí mokří, spíte v hamace, pod váma se plazí hmyz, jste pořád ve vlhku. Pak tam jdete do kopce, přes šutry, je to mokrý, kluzký, máte strach, že si někde vyvrtnete kotník. Ten dojem máte až potom, až to přežijete,“ vypráví cestovatelské zážitky Zdeňka Drlíková.

Zdeňka Drlíková se svými přáteli se po Venezuele přepravovala různými způsoby. Hned dvanáctkrát nasedali do různě velkých, spíše malých letadel, stovky a stovky kilometrů najezdili v jeepech, spoustu času strávili v lodičkách na hladinách divokých řek. „Spíte v hamakách, nebýt toho vlhka, tak je to docela pohodlné. Po celodenní cestě tam rádi spočinete. V hamace musíte spát našikmo, jinak se s vámi překlopí a musíte se ještě zabalit do moskytiéry.“

Českej komár je úplnej slaboch

„Hrozná je vlhkost, mravenci, pavouci. Repelenty vláčíte s padesáti procentní koncentrací. Nejvíc jsem trpěla v mokřadech Los Llanos, to jsou největší bažiny světa. Je tam neuvěřitelné množství zvířat. Úžasný. Tam ti komáři štípali strašně, to českej komár je úplnej slaboch,“ popisuje cestovatelské zážitky Zdeňka Drlíková.

Pojeď s námi, zkusíme vyfotit harpyji pralesní

Amerigo Vespucci vymyslel Venezuele název u jezera Maracaibo. „Když uviděl chatrče domorodců na kůlech, připomnělo mu to Benátky. Benátky, Venecia, takže malé Benátky, Venezuela,“ vypráví Zdeňka Drlíková, která po Venezuele cestovala se svými přáteli celý měsíc.

Venezuela je ráj ptáků

A jak se podařilo Zdeňce Drlíkové vyfotit velmi vzácného pralesního dravce harpyji pralesní? „Musíte si najmout průvodce ornitologa, který s námi putoval po celé zemi. Ale ani on sám nevěděl, kde ty harpyje jsou. Takže jsme si museli najmout dalšího průvodce, specialistu na harpyje, indiána. Jedete jeden den, cestou necestou, prší, svítí slunce, pak zase prší, svítí slunce. Sekáte mačetami větve z cesty, skáčou vám žabičky na kapotu a sklo auta. Přijede na základnu, odkud jdete ještě na místo, kde má mít ta harpyje hnízdo.“

Harpyje je vládce horního patra pralesa

Harpyje pralesní hnízdí na nejvyšších stromech pralesa. Kapokové stromy jsou nejmohutnější stromy pralesa, dorůstají 60 70 metrů, hnízdo harpyjí je asi ve výšce čtyřiceti metrů. Váží v průměru deset kilogramů, její drápy jsou třinácticentimetrové drápy. „Je velké jako matrace. Tam je mládě a vy hledáte jeho matku. Do toho prší a vy hledáte tu matku, je v blízkosti hnízda a hlídá mládě. Matku jsme nakonec viděli. Majestátně seděla v korunách vedlejších stromů.“

„Jste jako na čekané, musíte čekat hodiny, musíte mít dobrý fotoaparát, abyste si těch 40 metrů přiblížili, fotky to nejsou tak moc kvalitní, ale jsou,“ uzavírá Zdeňka Drlíková.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio