Na světě neexistuje zdravý desetibojař, říká jeden z nich Jiří Sýkora

17. srpen 2017

Po každém desetiboji jsou atleti zničení, říká juniorský mistr světa a mistr Evropy do třiadvaceti let v téhle disciplíně Jiří Sýkora z Ptáčova na Třebíčsku. Loket, záda, kyčle, konkrétně kloubní jamky a chrupavky, s těmito problémy se po polském evropském šampionátu potýkal mladý atlet. „Je to způsobeno tím, že děláme desetiboj, takže nestíháme ani jednu disciplínu dělat technicky správně. A technika je faktorem, který může ničit zdraví,“ vyprávěl otevřeně v Dobrém dopoledni.

Přiznává, že s technikou bojuje hlavně ve skokanských disciplínách. „Musím zvládnout techniku alespoň tak, abych si neničil zdraví, aby se to obešlo bez zranění. Je to i o tom zkoušet v tréninku dělat nějaké další metody, které pomohou posílit svaly okolo bolestivých míst.“

Všichni desetibojaři by nejradši zrušili závěrečnou patnáctistovku

První vyšetření po návratu z Polska se týkala hlavně zad, u nich se jedná o chronický problém, loket, kvůli kterému nemohl odcestovat na atletické mistrovství světa do Londýna, na vyšetření teprve čekal. „Celou sezonu jsem se trápil s oštěpařským loktem, ale vždycky to během pár dní odeznělo, ale na mistrovství Evropy do třiadvaceti let jsem cítil, že to není ono. Po druhém hodu, což byl poslední, jsem cítil, že to nebylo v pohodě a doteď s loktem nemůžu hodit ani na půl plynu,“ krčí rameny Jiří Sýkora a jedním dechem dodává, že na světě neexistuje zdravý desetibojař.

Kterou disciplínu nemá rád, kterou by nejraději zrušil? „Závěrečnou patnáctistovku, to vám řekne bez přemýšlení každý desetibojař. Taky jsem uvažoval o pořadí disciplín, ale tak jak jsou, jsou sestaveny dobře. Každý den jde od nejrychlejších disciplín, po ty relativně pomalejší. Pokud by to bylo obráceně, hrozilo by svalové zranění a to by bylo opravdu špatně,“ vysvětluje Jiří Sýkora

Opravdu hodně bolí specka. Z té jsme vyklepaní den dopředu

Je nějaká disciplína, kterou nemá rád? „Mně asi nevadí nic, ani v tréninku. Opravdu hodně ale bolí specka, my tomu tak říkáme, znamená to speciální rychlostní vytrvalost na čtyři sta metrů. Ta v tréninku musí hodně bolet, tělo si musí zvyknout na to, co pak bude v závodě při těch čtyři sta metrech trvat ještě delší dobu než při tréninku. Z toho jsme vyklepaní den dopředu, ale jak to člověk odběhne, je rád, že to má za sebou a je v pohodě,“ usmívá se Jiří Sýkora.

Závody, které jsou uzpůsobené svým programem právě desetibojařům, má Jiří Sýkora radši. Dlouhé čekání a rozcvičování před dalšími disciplínami mu ubírají síly. „Když závodím v Götzisu, rychle uběhnu stovku, rychle skočím do dálky, koule je půl hodiny po skoku, tam do odsýpá, člověk to má rychle za sebou v šest hodin a může jít spát v devět hodin, kdežto na Evropě skončím v devět hodin čtvrtkou, která bolí, musím se najíst, musím jít na masáž a rázem je jedenáct hodin a vstáváte v šest. Takže pro mě je lepší, když jsou disciplíny rychle za sebou,“ vysvětluje Jiří Sýkora.

Neúčast na mistrovství světa v Londýně ho sice trochu mrzela, ale jsou před ním další sezony. „Zdraví mi za jeden závod opravdu nestojí.“

autor: Tamara Pecková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.