Náušnice jsou jako boty. Aby vám pěkně seděly, musíte je onosit, říká zlatnice

15. červenec 2016

Když vyrobí zlatnice Veronika Kolmanová někomu šperk, předá mu ho se slovy: „Máte nové auto, není zajetý, a vy ho teď zajedete. Když se vám nebude ozdoba líbit, že se vám někde zachytává, tak mi to přinesete a já vám to auto opravím tak, aby to jezdilo. Takže ne do krabičky, vy se přece v tom šperku musíte cítit dobře.“ I se šňůrami pravých perel dorazila do Dobrého dopoledne Tamary Peckové.

Volnou tvorbu okouší dost často, přibývají totiž zákaznice, které Veronice nechají naprostou volnost. „Já to nechám na vás, mně se všechno líbí, říkávají. Jenomže já pak nevím, co mám vyrábět. Samy neví, co by chtěly. Tak jim říkám, podívejte se do svých šperků, třeba dětských a vzpomeňte na to, co se vám strašně líbilo a nikdy jste to neměly, někdo si vzpomene a někdo ne.“

Vezmu pravítko a změřím vám ouško. Někdy musím obě

A někdy se přihodí, že se svou inspirací trefí úplně přesně. „Ale to mívám jenom u kamarádek. Jedné jsem navrhla komety. Tomu typu náušnic se říká plazivky, navlékací, které nemají žádné zapínání. Chvíli jsem si kreslila a napadla mě kometa, jak hvězda letí po uchu. Jásala, a říkala: já jsem vždycky chtěla hvězdičky a nikdy jsem je neměla. Jak jsi to věděla? Jenomže, já to nevím. Ono to prostě přijde,“ krčí rameny drobná zlatnice z Bystřice nad Pernštejnem.

Perly, ilustrační foto

Například na náušnice bere míry tak jako krejčí na šaty. „Vezmu pravítko a změřím vám ouško. Někdy musím obě, protože někdo má každé ucho jinak velké. Někdy jsou také jinak vysoko píchlé dírky. Nakreslím vám to na papírek, nůžtičkama to vystřihnu, pinzetou vám model přiložím k uchu. Vidíte se v zrcadle, pak udělám šperk ze zlata, přijdete na zkoušku, naletuje se tyčinka a vy musíte zjistit, kde vás to tlačí a já vám s tím něco vyvedu, až vám ty boty na těch uších budou sedět,“ vypráví Veronika Kolmanová.

Zkroutit platinu? Uf, uf

Zlatník potřebuje mít velkou sílu. „Já to vše dělám ručně. Bílé zlato je nejtvrdší, následuje žluté zlato, nejměkčí je zlato červené a pak následuje stříbro. A když dlouho pracuji s bílým zlatem a pak praštím kladivem do stříbra, tak jsem nešťastná, že to zase nevydrželo,“ usmívá se Veronika Kolmanová.

Veronika Kolmanová, zlatnice

Platina je ještě tvrdší. „Vy musíte v kleštích zkroutit prstýnek. Říká se plech a drát, myslí se ale ten materiál. Vy ten pásek plechu musíte zkroutit dohromady a spojit ho a sletovat, jako sešít šaty, ale platinu zkroutit, uf, uf. Cit v prstech nemáte žádný. Ukazováček, palec a prostředníček, tam není už cit ani na teplotu,“ vysvětluje zlatnice.

Dechem plamen můžete vytvarovat do špičky nebo zkošatit

Pracuje pomocí pistole, která je napojena na propanbutanovou lahev. Plamen regulujete kolečkem a dechem. „Máte hadičku do pusy a přidáváte si vzduch. Ten plamen si můžete vytvarovat do špičky, nebo zkošatit. Když fouknete hodně, tak v rychlosti hodně zahřejete a když vám dojdou síly ve chvíli, kdy to spojujete, tak je to špatné. A do toho přijde zákazník a vidí mě celou rudou, tak zvednu prst a říkám: počkejte,“ směje se Veronika Kolmanová.

K profesi zlatnice se dostala velkou oklikou. Studovala vysokou školu v Plzni, ale to se jí nelíbilo. „Přerušila jsem a našla jsem zlatníka, který by mě vzal do učení. Tři měsíce jsem ho přemlouvala, aby to se mnou zkusil. Proč bych vychovával konkurenci, divil se. Pak mě vzal na brigádu, zjistil, že to se mnou jde a nakonec mě vzal za tovaryše. Já neplatila nic jemu a on neplatil nic mně. Tři roky jsem se u něj učila. Součástí naší tovaryšské smlouvy bylo také to, že si nesmím zlatnickou dílnu otevřít na Plzeňsku. Tak jsem se vrátila domů na Vysočinu.“

autor: Tamara Pecková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.