Něco bude a nebude to špatný, říká cyklista Jan Hirt o své budoucí smlouvě
Po premiérovém startu na závodech Grand Tour se cyklista Jan Hirt cítí výborně, alespoň po psychické stránce. „Spíš mě bolí tělo,“ usmíval se v Dobrém dopoledni Tamary Peckové. Aby ne, na rozhovor dorazil pouhých pár hodin po návratu z dalšího etapového závodu Kolem Švýcarska. „Na kole jsem od návratu ještě nebyl, únavu zatím necítím, ale to může za pár dnů přijít.“
Do závodu Giro d´Italia nastoupil v jasně oranžovém dresu polské druholigové stáje CCC Sprandi Polkowice. „Před tím jsme jako tým absolvovali závod Kolem Chorvatska, tam jsme si vedli moc dobře, skončil jsem tam celkově třetí. Nějaké ambice pro Giro byly, cíl bylo umístění do dvacátého místa. Dvanácté je dobré, jsem spokojený. Chybělo jenom vítězství v etapě,“ krčí rameny Jan Hirt.
Na Giru jsou unavení všichni, všechny bolí nohy, nechce se jim na kolo
A jak zpětně hodnotí první závod Grand Tour? „Je dlouhý, je to tři týdny, unavení jsou všichni, všechny bolí nohy, nechce se jim na kolo, potom ještě dřít ty rozhodující momenty, tady už to je hodně o hlavě, o psychice. Někdo, kdo poleví a bolest nesnese, odpadne. Ti, co si říkají, že to dva dny vydrží, těm se jede lépe a asi toho i víc vydrží,“ uvažuje Jan Hirt.
Jak probíhala příprava na letošní závody Giro d´Italia? „Druhým rokem spolupracuji s pražským trenérem Karlem Martínkem. Zapracovali jsme na intenzitě. Dříve jsem jezdil dlouhé tréninky šest sedm hodin, teď jsme tréninky zkrátili a jezdíme je víc dorychla. Výborné je, že se o to vůbec nestarám, vím přesně, jak mám jet, v jakém úsilí, v jaké intenzitě,“ popisuje přípravu Jan Hirt.
„Jedu rychleji do kopce, určitě můžeme zapracovat na časovkách, tam jsem na tom mizerně. Tam hodně ztrácím, tam jsou velké rezervy,“ uvažuje nad svými slabinami Jan Hirt.
S divokou kartou jsme měli těžší pozici
Vítězný Nizozemec Tom Dumoulin zvládl trať téměř o 21 minut rychleji než Jan Hirt. Proč? „Já je ztratil v první půli závodu, tam je to dáno, jakou máte pozici v pelotonu jako tým. My měli s divokou kartou pozici těžší. V pelotonu platí hierarchie. Větší týmy mají větší respekt a mají to jednodušší. Už když jedete v úniku a je vás dvacet, pak deset, pak pět a pak zůstanou dva a vy tam jste pořád, to už pak po vás ti závodníci z týmů jako je Sky koukají a nechápou. Říkají si: co tady pořád děláš a je znát nervozitu, že neví, co se děje,“ usmívá se spokojeně Jan Hirt.
Pod tlakem se mi jede lépe
Do závodu vstupoval s vědomím, že mu letos končí s CCC Sprandi Polkowice smlouva. „Mně se takhle jezdí lépe, pod tím tlakem. Vím, že mi jde o novou smlouvu, více cyklistice dám, myslím, že mi to pomůže. Jsem ochoten do toho víc zainvestovat. V přípravě jsem poctivější,“ přiznává šestadvacetiletý cyklista z Moravských Budějovic.
A podařilo se mu získat novou smlouvu? „To ze mě nevydolujete, za prvé ji možná ještě ani podepsanou nemám a za druhé, i kdybych měl, se to může oznamovat až po 1. srpnu, takže vám to neřeknu. Prozradit mohu, že něco bude a že to asi nebude špatný,“ směje se Jan Hirt.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.