Nejdřív práce, potom focení, říká ochránce přírody a zachránce památek Pavel Koubek

Snímky, které pořídil za čtvrt století, jsou až do konce února k vidění na výstavě Ještě jsem to nevzdal v humpoleckém muzeu. „Všichni se mě pořád ptají, jestli jsem to ještě nevzdal. Ne, ještě ne, nevzdal jsem práci pro přírodu, nevzdal jsem práci pro památky. Proto se taky ta výstava jmenuje: Ještě jsem to nevzdal,“ usmívá se Pavel Koubek.

Lidi mi nejdou, fotím radši zvířata

„Začínal jsem na klasický analogový film, teď už taky fotím na digitál. Do terénu jsem foťák vzal poprvé před čtvrt stoletím. Chtěl jsem dělat nějaké přednášky nebo výstavy. Proto jsem začal fotit. Lidi fotit neumím, lidi fotím jenom na akcích, ale to musím. Lidi mi nejdou, fotím radši zvířata, fotím rád památky,“ přiznává Pavel Koubek.

Základ výstavy byl jednoznačně portrét sovy pálené. „Sova pálená patří všeobecně k mým nejoblíbenějším živočichům a nejvíc jsem se jí věnoval v té své profesní kariéře ochránce přírody. Proč? No, někdo chodí rád na fotbal, někdo má rád rychlá auta, někdo má rád pěkná děvčata, to já taky teda. Proč ta sova pálená? Nevím, proč.“

Jak to vypadá v sovím hnízdě? Není tam moc uklizeno

Sovu pálenou monitoroval patnáct let. V současné době je podle Pavla Koubka velice vzácné na ně v přírodě narazit. „Tehdy se vyskytovaly na Pelhřimovsku, dnes zajíždím na okres Kutná Hora, tam ještě pár párů žije. U nás doufám taky ještě nějaký pár či dva v každém okrese jsou, ale přiznávám, že o nich nevím.“

Jak to vypadá v sovím hnízdě? „Za prvé, když se povede najít soví hnízdo, kde žijí, je to velká radost. Někdy obejdete mnoho budek a nikde nic. V sovím hnízdě jsou chomáčky, které sovy vůbec nepřipomínají, a je tam strašnej nepořádek. Zbytky jídla, pak zbytky toho, co ze soviček vypadne. Není tam moc uklizeno. Když na vás kouká čtyři pět soviček, mrkaj těma svýma velkýma očima a klapaj zobáčkama, je to úžasný pohled,“ povídá Pavel Koubek.

Přiletěla si popovídat samička a náramně si s magnetofonovým samečkem rozuměla

Objektivu Pavla Koubka neunikla ani nejběžnější sova puštík obecný. „Puštíci se dají vyprovokovat na magnetofonovou nahrávku, reagují tak na druhého puštíka, který se jim vloupal do jejich hnízdního okrsku. Většinou si s tím puštíkem z magnetofonu letí popovídat sameček, který se ho snaží vyhnat. Já byl svědkem toho, že si přiletěla popovídat samička a náramně si s tím magnetofonovým samečkem rozuměla. To ale netrvalo dlouho, přiletěl její partner, pořádně jí vynadal a pak bylo ticho. Tichá noc nebo možná tichá domácnost. Dostala vynadáno a musela domů,“ popisuje jeden ze svých zážitků Pavel Koubek.